Sedm let po anexi Krymu znovu hrozí konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. V čem je to teď jiné?

Rusko může podle tiskového mluvčího prezidenta Vladimíra Putina Dmitrije Pjeskova přesunovat svá vojska po svém území, jak uzná za vhodné. Podniká nezbytné kroky k zajištění bezpečnosti svých hranic. Prý přece všichni vědí, že kolem ruských hranic dochází ke zvýšené aktivitě ozbrojených sil zemí Severoatlantické aliance.

Čtěte také

Blíží se střet Ruska s Ukrajinou? „Před volbami v Rusku by to nebylo poprvé,“ míní exministr Petříček

Kde to je, když Rusko sousedí ze zemí NATO jen s Norskem, Estonskem, Lotyšskem, Polskem a přes Beringovu úžinu se Spojenými státy už mluvčí hlavy státu nespecifikoval. Faktem je, že ruská armáda operuje kolem hranic Ukrajiny a v Černém a Azovském moři. A tam u hranic Ruska žádné ozbrojené síly NATO nejsou. Možná je to ale vzkaz spíš Ukrajině, která ústy svého prezidenta Volodymyra Zelenského, a ne jen jeho mluvčího, odpověděla.

„Chtěl bych znovu upozornit, že naše armáda je schopná čelit komukoli. To posiluje naši pozici vyřešit situaci diplomatickou cestou, kterou si Ukrajina zvolila k získání svých dočasně okupovaných území zpět a k návratu našich lidí tam.“

Ukrajinu podpořila, zatím hlavně slovně, Severoatlantická aliance. Její generální tajemník Jens Stoltenberg prohlásil, že situaci na východě Ukrajiny NATO bedlivě sleduje už od ilegální anexe Krymu Ruskem. Do Moskvy vzkázal: „Značné posilování vojenské přítomnosti Ruska je neoprávněné, nevysvětlené a velmi znepokojující. Rusko musí zastavit toto rozmisťování svých sil kolem a na území Ukrajiny. Zastavte provokace a snižte vytvářené napětí! Ihned!“, vyzýval Rusko Stoltenberg.

Článek 5 Washingtonské úmluvy

Ukrajinský ministr zahraničí  Dmytro Kuleba prohlásil, že Rusko už nikoho nezaskočí nepřipraveného. Ukrajina a její přátelé jsou podle něj bdělí a nebudou ztrácet čas. Pokud se Moskva odhodlá k nějakému bláhovému kroku a vyvolá další spirálu násilí, nebude to zadarmo.

Čtěte také

Libor Dvořák: Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem po jednání v Paříži

„V prvních dnech až týdnech jara 2014 panovalo na východě Ukrajiny takové zlověstné bezvětří až chaos. S kolegy novináři jsme se tam pohybovali skoro neomezeně.“ Vzpomíná dnešní zpravodaj ČRo ve Varšavě a v roce 2014 zvláštní zpravodaj na Ukrajině Martin Dorazín. Vzpomíná si, jak někteří lidé stavěli kolem budovy oblastní administrativy v Doněcku barikády z nábytku a pneumatik, ale nikdo se nechystal tyto zátarasy zdolávat. Později se rozhořely skutečné boje mezi Ruskem podporovanými separatisty samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky. Vzpomínal na natáčení s lidmi ve Slavjansku, kteří několik dnů nevyšli ze sklepů kvůli dělostřelecké palbě. Nejemotivnější byly ale zážitky z polí, kam v červenci dopadly trosky ruskými separatisty sestřeleného letadla Malajsijských aerolinií.

„Místní lidé byli v šoku, protože jim to vlastně spadlo na jejich hlavy. Některé mrtvoly dopadaly v okruhu 10-15 kilometrů do vesnic, do dvorů. Měli je tam ještě, když jsme přijeli. Mrtvoly byly všude kolem. Byly jimi posetá pole, lesy. Ti místní lidé na ta místa, kde našli ostatky cestujících, nosili květiny a označovaly je takovou bílou vlaječkou. Ale zvláštní bylo chování těch separatistů na místě, protože oni jakoby měli takovou zvrácenou radost z toho, co se stalo. Ty úšklebky, kterými se nás snažili vystrnadit z té oblasti, byly opravdu hodně zlomyslné a působilo to jako z nějakého hororového filmu,“ vzpomíná zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.

Čtěte také

Putin se podle známého kritika Piontkovského chystá na vojenskou akci proti Ukrajině, píše Novoje vremja

Z další eskalace napětí na východě země má obavy i ukrajinský velvyslanec v Česku Jevhen Perebyjnis, který vidí lepší záruky pro svou zemi v poskytnutí Ukrajině akčního plánu členství v NATO. Chápe ale, že samotné přijetí země do Severoatlantické aliance není otázkou několika blízkých let. Komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák ale připomíná, že kdyby byla Ukrajina členem NATO, mohla by pořádat o aktivaci článku 5 Washingtonské úmluvy o společné obraně při napadení některého z členů. NATO by se tak mohlo ocitnout ve vojenském konfliktu s Ruskem, které je stále jadernou velmocí. A to si nikdo nepřeje.