Sebevražedné páření vačnatců

Pro některé živočichy je milostný rituál tím posledním, co v životě udělají. Sebevražedná reprodukce je známá u některých druhů ryb, hlavonožců či hmyzu. Objevuje se však také u malých, dravě se živících vačnatých savců, jako jsou například vakorejsci. Páří se s takovou intenzitou a tak vytrvale, že vyčerpaným samcům zkolabuje imunitní systém a oni záhy po aktu nebo dokonce ještě v jeho průběhu umírají.

Tento jev se často interpretuje jako příklad altruismu: Tím, že samci zahynou, nebudou se svým potomstvem soupeřit o vzácné potravní zdroje a zvýší tak jeho šanci na přežití. Vědci, kteří studovali milostný život 52 druhů vačnatců z Jižní Ameriky, Austrálie a Nové Guineje, však objevili pravděpodobnější důvod. Hnacím motorem sebevražedného rozmnožování podle nich není altruismus, ale soupeření jednotlivých samečků a jejich spermií.

Úhyn samců je totiž podle jejich studie pravděpodobnější u druhů z výše položených oblastí, které se páří jen po několik dnů do roka - tak, aby se mláďata narodila v krátkém období, kdy je dostatek členovců, kterými se živí. Samice těchto vačnatců mají synchronizovanou říji a jsou velmi promiskuitní. Zajistí si tak, že o jejich vajíčka budou soupeřit spermie mnoha samců, z nichž zvítězí ty nejkvalitnější. Na samce to vytváří obrovský tlak. Hormony je pohání k tomu, aby se během oněch klíčových několika dní pářili s co možná nejvíce samicemi po co nejdelší dobu – v průměru devět hodin. Zároveň však zvyšují hladinu stresových hormonů na úroveň, se kterou se organismus nedokáže vyrovnat a umírá.

Zdroj: PNAS