Schrott mit uns

Češi jsou skutečně nadšení, analytici věští obrat k lepšímu a konec nejhorších časů krize.

Ovšemže je nadšení přehnané, ale nakonec bylo poslední dobou dobrých zpráv tak málo, že to je možné tolerovat. Proto ani není na místě upozorňovat, v čem jsou chvály exportu přehnané. Stačí připomenout, že skutečně jde zatím o jediné dobré číslo od počátku krize a že za něm má hlavní zásluhu opatření německé spolkové vlády.

Varovné je něco jiného. Češi se při ekonomické krizi chovají jako korouhvička ve větru, tedy nelogicky.

Šrotovné je mezi českými ekonomy a analytiky velmi nepopulárním opatřením a vládu od něho naléhavě odrazují. Vždyť jaký to má smysl, že se podpoří nákupy aut. Většina zájemců by si auta stejně koupila a když si je koupí teď, nekoupí je za rok. Navíc utratí peníze za automobily a budou více šetřit na nábytku, elektronice, investicích do bytů. Tak jaká je v tom výhoda.

Ovšem ve chvíli, kdy šrotovné vyhlásí sousední země, která je navíc mnohem silnější ekonomikou, je to skvělé opatření, které je správné využít.

Určitě nám německé šrotovné pomohlo, ovšem i v tomto případě nás může ekonomická spravedlnost dostihnout. Také Němci po odeznění šrotovného přestanou auta kupovat a export se propadne do ještě větší bezútěšnosti, než předtím. Firmy mobilizovaly síly, aby dokázaly uspokojit zahraniční nabídku, a jinde přitom mohou tyto síly chybět.

Těžko se dá říct, že budoucností české ekonomiky je mladoboleslavská Fabia, ovšem v této chvíli nás netěší nic jiného více, než že o ni mají chudší Němci zájem.

Člověk z toho prostě má špatný pocit. Je to stejně podivné, jako úvahy o tom, že nás před deflací, tedy celkovým poklesem cen, zachraňuje zvyšování cen energií, vodného a nájmů. Není pochyb o tom, že Energetický regulační úřad a spolu s ním celá vláda zklamaly. Stalo se to loni v říjnu, když stanovily cenu elektřiny na letošní rok. Připustili její zvýšení pro drobné spotřebitele o 10 až 16 procent a přitom se její cena na burze od té doby snížila dvakrát až třikrát. Prý se s tím ale už nedá nic dělat.

Na jedné straně tedy mají energetici mimořádné zisky, na druhé lidé utrácejí za elektřinu a také za vodu a za plyn víc, než by chtěli. Přitom se nedá říct, že by například při stagnaci či dokonce snížení cen elektřiny klesala také celková cenová úroveň. Lidé by totiž ušetřené peníze utratili za něco jiného a ceny by rostly v jiných oborech.

Co tedy má příklad uměle vysokých cen elektřiny společného se šrotovným: státní úřady zvýhodňují jedno nebo druhé odvětví před ostatními. Jednak je to nezasloužené, jednak je to ekonomické chyba. Na počátku krize stálo naprosto nezodpovědné chování bank, které se stále jen snažily zvyšovat zisk bez ohledu na to, jestli svou agresivní politikou neničí finanční stabilitu banky. Zisk prostě omlouval a zdůvodňoval jakékoli chování. Důsledky teď nesou všichni.

Podobně to může dopadnout se šrotovným a cenami energie. Nespravedlivé ceny energie likvidují ostatní průmyslová odvětví, ale energetickým firmám to pochopitelně nevadí, protože rostou jejich zisky. A protože dominantní energetická společnost ČEZ je státní firmou, nevadí to ani státu. Ohrožením pro ostatní je také šrotovné.

Ovšem energetici a automobilky ohrožují také sami sebe, protože vysoké ceny i šrotovné budou mít za důsledek, že se poptávka po jejich produkci sníží. Nakonec to bude stejné jako s bankami, u kterých si už nikdo nechtěl uložit peníze.

Jinými slovy, vysoké ceny elektřiny a šrotovné jsou jen dalším krokem dál do ekonomické krize. Každá nespravedlnost má za následek ztrátu důvěry a nedůvěra ničí ekonomiku zdaleka nejvíc. Svět se prostě ještě z krize nepoučil a krize tedy ještě potrvá déle.

Vraťme se k nelogickým názorům českým ekonomů. Zcela správně označují šrotovné za zbytečné vyhazování peněz, ovšem ve chvíli, kdy to pomáhá naší ekonomice, rázem jdou všechny pravdy i zásady stranou.

V základu takového chování je touha patřit k těm úspěšným, kteří jsou schopní, dokonalí a dokážou vydělávat. Proto se také přehánějí všechny pozitivní zprávy. Nic proti pozitivním zprávám, ale v delší perspektivě spíše škodí, když se ukážou jako falešné. Vyhlašuje se tedy konkurz na pozitivní zprávu, která se záhy neprojeví jako falešná. Existují i takové, jen se musí hledat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .