Sauropodi se mohli dívat svrchu
Britští paleontologové znovu otevřeli diskuzi na téma krku obrovských býložravých dinosaurů a tvrdí, že mediální obraz sauropodů je zcela chybný.
K ikonickým pravěkým zvířatům bezesporu patří obrovští býložraví dinosauři ze skupiny sauropodů. Takový Diplodocus nebo Brachiosaurus na první pohled vynikal dlouhým krkem, který nesl v poměru k tělu až směšně malou hlavu. Otázkou, která paleontologům nedá spát už dlouhá desetiletí, zní, jak sauropodi s dlouhými krky zacházeli. Na počátku minulého století se vědci domnívali, že při chůzi nosili krk vysoko zdvižený. To by znamenalo, že největší druhy sauropodů se na okolní svět dívaly z výšky víc než 15 metrů.
Tato teorie byla později odmítnuta. Počítačové modely naznačovaly, že sauropodi své krky nosili spíše vodorovně se zemí a zvedali je jen tehdy, když potřebovali dosáhnout na větve vysokých stromů. V posledních letech jsme si proto zvykli, že ve filmech sauropodi rozvážně pohupují hlavou relativně nízko nad zemí. Podle paleontologů z britské Portsmouthské univerzity je ale tento obrázek falešný.
Vědci srovnávali anatomii krčních obratlů různých druhů obratlovců a došli k závěru, že sauropodi trávili většinu času se zdviženým krkem, který byl u některých druhů esovitě prohnutý - podobně jako u labutí. Zdůrazňují také, že pokud by sauropodi měli krky ve vodorovné poloze, byli by mezi savci a ptáky - svými nejbližšími příbuznými - absolutní výjimkou. Zároveň však na stránkách časopisu New Scientist sami říkají, že debata na téma krky sauropodů ještě zdaleka neskončila a na konečný verdikt si budeme muset počkat.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.