Šašci a blázni králů: Enšpígl
"Chceš-li zachovat tajemství, neříkej ho příteli - má také přátele." To říká jedno z tádžických přísloví, kterým můžeme otevřít další z dílů seriálu Šašci a blázni králů. Tentokráte se naším společníkem stane jeden z moudrých bláznů, který se také dočkal nejednoho literárního zpracování. A to i přesto, že je ponejvíce spojen s Německem, i u nás si našel své místo, jak nám za malou chvíli potvrdí Luboš Koláček.
Začněme ale tradičně ukázkou z knížky Šašci a blázni králů:
Kostelní věž německého města Möllnu prý skrývá konkrétní náhrobní kámen s vytesaným jménem Eulenspiegel, doplněný o znak sovy a zrcadla. Tyhle symboly jsou typickým atributem slavného, snad nejslavnějšího moudrého "blázna" z lidu, jehož zná středověký člověk nejen urozeného původu, ale také měšťan i obyčejný "sprostý" vesničan či potulný řemeslník z celé Evropy. Jeho příběhy jsou jaksi ucelenější, životnější - a nakonec též čtivější než u jeho předchůdců a současníků. To vše o čemsi vypovídá...
I my si můžeme zkusit odpovědět na otázky, zda Enšpígl skutečně žil a jak je to vlastně s jeho jménem?
Enšpígl odebral se do Děvína, kde se záhy proslavil čtveráctvím. Jednou požádali ho nejvznešenější měšťané, by prováděl nějaké kejkle. Slíbil jim, že poletí s pavlače radnice. Pověst o tom rozšířila se velmi rychle, a staří i mladí seběhli se na náměstí, aby se na to dívali. Enšpígl stál na pavlači, jal se máchati rukama i tvářil se, jakoby letět chtěl. Lidé stojíce dole, zevlovali naň, otvírajíce ústa i oči, myslíce, že spatří zázrak. Šibal pak sotva byl s to, by smích zadržel a pravil: "Myslil jsem, že mimo mne není blázna na světě. Ale nyní vidím, že město jest plné bláznů. Kdybyste všickni byli mne ujišťovali, že budete lítati, nebyl bych vám věřil a vy všickni dali jste se podvést mně samotnému! Kterak mohl bych lítati? Vždyť nejsem ptákem a nemám křídel, bez nichž létati nelze." Obrátiv se po té, opustil pavlač. Oklamané lidstvo rozeběhlo se, jedni se smáli, druzí nadávali.
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů
Vynechat ovšem nesmíme ani záznamy v kronikách a literaturu, která vznikla během let.
Pro nás je Enšpígl něco mnohem víc než příjmení jednoho určitého šibala - je to skutečné jméno všech kurážných a vtipných tovaryšů, které trápení u cechovních mistrů nezlomilo a kteří svou chytrostí a veselým rozmarem dodávali ostatním odvahu k odporu." Osobně nemám rád termíny jako "červená nit", leč velmi si cením této "archetypální" úvahy pana Frynty, který mi tak vlastně dělá - aniž to jistě tušil - jednu moc pěknou tečku za mými úvahami o "moudrých bláznech": Ano všichni moudří blázni tu byli, jsou a budou, nejen mrtvými nositeli dávno "mrtvých" příběhů, nýbrž představiteli živé moudrosti, odvahy a pravdy - platné v těch správných modifikacích VŽDY. Jen musíme chtít je pochopit, uchopit a správně aplikovat.
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů
Při našem povídání o Enšpíglovi nesmíme vynechat ani legendární poslední vtip, kterého se měl Enšpígl dopustit.
Existuje dlouhá řada Enšpíglových příběhů a rozličných legend spojených s jeho jménem. Pro nás už ale bude v příštím díle seriálu o šašcích a bláznech králů důležitý blázen proslavený svojí čistotou. Legenda, která poznamenala stránky knih i tarotové karty. Příběh Parsifala, kterého ani životem vystrašená matka nedokázala ochránit před jeho osudem. Ale jak říká jedno ze starých tádžických přísloví, člověk jednou uštknutý hadem se bojí i provazu. A zda byl strach na místě, to se dozvíte v Zrcadle s premiérou 27 června.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
