Santero - portorický vúdú šaman

Haitské vúdú jsem znal z knihy W. B. Seabrooka Ostrov černých kouzel - vúdú na Haiti. A ještě z galerie haitského insitního umění ve Starém San Juanu. Viselo tam několik obrazů s námětem vúdú obřadu. A byly nejdražší. S majitelem jsem se celkem spřátelil, ale z debaty o vúdú vždycky vyklouzl. Nebyl jsem zasvěcený.

Když jsem se po příjezdu na Portoriko trochu rozkoukal, poptával jsem se kolegů na vúdú obřady. Odpovídali vyhýbavě, všichni byli potomci bílých španělských kolonizátorů a připomínka černých otroků z Afriky je znejišťovala. Nedivím se. Od roku 1530 do roku 1555 se jejích počet zvýšil z 1500 na 15000. Dováženi byli z kmene Bantu v Guineji, z oblasti Dahome v Guiney a kmene Yoruba v Nigerii. Magie nigerijských kouzelníků je podobná ghanské magii, ne-li stejná. Dnes je potomků černých otroků na Portoriku poskrovnu, ale jsou. A nevěřil jsem, že by se zbavili všech tradic mateřské země. Na světě je kolem 50 milionů vyznavačů vúdú, zejména v Brazílii, Trinidadu, na Jamajce, Kubě, Haiti a v New Orleans. Tak proč by Portoriko mělo byt výjimkou?

Už to vypadalo, že ani šest portorických let nepostačí k tomu, abych se zúčastnil tajemné duchovní slavnosti, jež vyplavuje na povrch zakódované vzpomínky na hypnotizující dunění bubnu v přítmí afrického pralesa, uvádějící věřící do mystického transu. Pak přišla náhoda. Uvolil jsem se k účastí na natáčení dokumentu o Portoriku do programu Cestománie a režisér V. Poltikovič si usmyslel, že vúdú obřad tam musí byt. Zůstalo to na mně.

Co je utajováno před cizinci, o tom domácí vědí. Studentka naší lékařské školy mně zachránila. Věděla, že někde na pobřeží, v místě kde byl v minulosti přístav, v němž se afričtí otroci vyloďovali, je čistě černošská vesnice. A v ní se obřady vúdú praktikují. Šli jsme ji hledat, i ten dům, v němž se kouzla provádějí. Když jsem santera (santero je portorický název pro šamana vúdú) žádal o souhlas k filmování, obřadník se cukl, ale jen do chvíle než jsem oznámil, že to nebude zadarmo. Strnul, oči k nebesům (asi se dotazoval těch nahoře) a přikývnul.

K filmováni jsme dorazili pozdě odpoledne, kdy horka ubývá. Matka, lehce oděna a v šortkách, dokončila krmení slepic. Na santera jsme museli chvíli počkat, byl někde na návštěvě u klienta. Oba ihned začali s přípravou, oblékli se do bílého a vpustili nás do obřadní místnosti. Santero nám před obřadem objasnil kořeny svoji předurčenosti k promluvě s Bohy. "Já jsem se s tím narodil," řekl. Pak ukázal na velikou černou panenku a pokračoval. "Od té doby, co zemřela ta stará žena, do mě její duch vstupuje každou noc. Promlouvá ke mně a sděluje mi, kdo ke mně přes den přijde. S jakými problémy, zda to bude člověk dobrý, špatný, mám, nebo nemám-li mu pomoci." Kdo a kdy vstupuje do santerovy matky s informacemi pro příští den, jsme nepátrali.

Potemnělá obřadní místnost o rozměrech 3 x 4 metry byla ověšena panenkami, zdobenými korálky, mezi nimi i sošky křesťanského Boha a Panenky Marie (to pro jistotu), na policích byly láhve s uzávěry a v nich uvězněné osudy nedořešených případů ("některé jsou hodně nepoddajné") nebo těch, co nezaplatili bohy požadovanou částku. Duch některých byl tak zlý, že pustit ho z láhve na svobodu by mohlo způsobit tragédii. Tak šup s nimi raději do lahve od džemu! Po zapálení svíček, vystříkání místnosti vodou z úst a zadýmání hlubokými doušky z doutníků byla místnost připravena pro první klienty. Po zazvonění zvonku vstoupili první dva. K matce přistoupila asi 15 - 17 let stará slečna s neopětovanou láskou, syn se jal pomáhat studentovi, který měl nějaké nesrovnalosti se spolužáky. Oba santerové položili před sebe vytržené listy ze školního sešitu formátu A4, a otevřeli svoji mysl pro vstup nadpřirozena. U syna to začalo zrychlovaným kroucením ramen s přechodem do třesavky celého těla. U matky převtělování nemělo až tak dramatický průběh, tam cesty pro nadpřirozeno již byly více vychozeny. Mládežníci byli zasvěceni doutníkovým dýmem, postříkáni vodou ze santerových úst a začalo kladení otázek. Odpovědi byly hned převedeny do grafické formy na listy ze sešitu. Ve chvíli, kdy papír byl dostatečně zahuštěn grafikou slov, nastoupilo rozhřešení a udělovaní rad. Na obou klientech jsme v průběhu obřadu pozorovali odevzdanost a důvěru v šamana. Diagnózu s návrhem na příští chování přijímali za souhlasného pokyvování hlavou. Zatímco na začátku, při vstupu do místnosti, měli hlavy skloněné k zemi, místnost opouštěli se hlavou vztyčenou a s úsměvem. Každý z nich strčil veliké, černé panence, která noc co noc vstupuje s radou do santera, nějaké dolary.

V ten den již další klienti nepřišli, byl vyhrazen filmování. Aby bohové a santeros nepřišli zkrátka, strčil jsem babě-panence do výstřihu padesátidolarovku. Ať ji nepopudím, co když je to pravda?