Šanghajská organizace

Pomineme-li ceremoniální floskule o součinnosti civilizací a kultur, které si můžeme přečíst v základních dokumentech Šanghajské organizace, je hlavním smyslem spolku pěti asijských a jedné auroasijské země bezesporu hlavně hospodářská spolupráce a vzájemná pomoc v boji proti terorismu. Mimochodem - v současné době se chystá už druhé společné čínsko-ruské vojenské cvičení, jehož hlavním námětem je právě boj proti projevům světového terorismu. Jiný než tento obsah by podobná rusko-čínská vojenská akce snad ani mít nemohla.

To, pro koho je toto nové asijské souručenství jak důležité, dokládá jeden zajímavý víceméně společenský detail. Ruský prezident Putin je znám tím, že při podobných mezinárodních setkáních v Moskvě nikdy nepřichází podle předem stanoveného programu a má mezi ruskými novináři pověst notorického opozdilce. Včera ovšem mezi zástupce Šanghajské organizace přišel přesně na čas a to například podle komentátora listu Kommersant Andreje Kolesnikova znamená podstatně víc než většina toho, co prezident předsedům šesti parlamentů nakonec řekl. Ba co víc, Kolesnikov se domnívá, že, citujeme, "spolupráce s takovou zemí jako je Čínská lidová republika a na takovém prostoru, který šest členských zemích zaujímá, je pro současné Rusko možná poslední příležitostí, jak se znovu stát velmocí". Konec citátu.

Rostoucí vliv Šanghajské organizace pro spolupráci ostatně Putin nepřímo naznačil v další důležité větě svých včerejších poznámek v Kremlu, když řekl, že některé ze zemí, které mají v šanghajském spolku zatím statut pozorovatelů, by mohly být už na summitu, který začíná 15. června, přijaty za řádné členy. Ruský prezident hned připomněl, že pozorovatelskými zeměmi v Šanghajské organizaci jsou Indie, Írán, Pákistán a Mongolsko. Nejméně tři z těchto čtyř států patří mezi ty, které patří mezi nejsledovanější i z celosvětového hlediska. Zkusme si představit, že by se všechny tyto země připojily k dosavadním šesti. Na eurasijském kontinentu by tak vznikl územní konglomerát, který by od Baltského moře a Perského zálivu sahal až po Kamčatku, Hong Kong a Indický poloostrov.

Nejvíc živá aktivita nového mezinárodního svazku v této chvíli zřejmě znepokojuje Spojené státy. Podle informací z ruského ministerstva zahraničí zaslalo americké velvyslanectví USA v Pekingu sekretariátu Šanghajské organizace neoficiální dokument, v němž zaznívá nepokrytá obava v souvislosti s tím, že jsou tu země, které by tento pakt mohly považovat za alternativu k současnému americkému vlivu ve Střední Asii. Ten se jak známo posílil či ještě spíše nově vznikl po začátku kampaně, vedoucí ke svržení talibánského režimu v Afghánistánu. Zmíněný neoficiální dokument americké diplomatické mise v Číně zároveň připomíná, že by nebylo dobré, aby za čtrnáct dní v Šanghaji zazněly podobné myšlenky jako na loňském summitu Šanghajské organizace v kazašské metropoli Astaně. Tam totiž někteří ze zúčastněných požadovali, aby stažení všech zahraničních vojsk ze Střední Asie zároveň znamenalo i konec cizí vojenské přítomnosti v Aghánistánu. Což je věc nejen z amerického hlediska, ale i zcela objektivně v tuto chvíli nemyslitelná.

Kreml už si uvědomil, že Spojené státy podnikají i aktivní kroky k tomu, aby čilou činnost Šanghajské organizace ne-li neutralizovaly, pak tedy alespoň komplikovaly. Američané přišli například s iniciativou vytvořit v regionu alternativní struktury. Ve stejném termínu jako šanghajský summit probíhá v tureckém Istanbulu konference tzv. Velké Střední Asie. Oficiálně bude tato konference věnována ekonomickým otázkám. Zajímavé na ní je zejména to, že s účastí Číny a Ruska se nepočítá. Boj o Asii mezi jednou faktickou a jednou bývalou supervelmocí zkrátka běží naplno. A to nemluvíme o tom, jakou roli v celé této komplikované partii sehrává a sehraje třetí vzadu, či dokonce možná vpředu - Čína.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci "http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/" Radio na přání