Šance na zvolení Miloše Zemana prezidentem
"Operace důchodce skončila", pronesl prý podle deníku Mladá fronta Dnes v pátek na Pražském Hradě nejmenovaný ministr sociální demokracie bezprostředně poté, co dostal namluvil zprávu, že podle předběžného sčítání hlasů v prvém kole druhé prezidentské volby vypadl Miloš Zeman.
Skutečně jako strategická operace celá věc vypadala a týmu kolem Zemana se dokonce poslední dny před volbou podařilo médiím vsugerovat představu,že expremiér kráčí do voleb jako favorit, kterého podpoří ne sice úplně všichni poslanci ČSSD, ale asi devadesát procent z nich a hlasy přidají ve sněmovně třetí nejsilnější komunisté a se Zemanem potáhnout i mnozí lidovci, což, jak se však potom ukázalo, bylo ve skutečnosti jen zbožným přáním Škromacha, Šloufa, Foldyny či Kopeckého.
Zemí se ale už od loňského roku nesly fámy, jak si v Zemanově venkovské chalupě podávají kliku nejen různí domácí politici, což by se ještě dalo chápat, ale dokonce i zahraničí diplomaté včetně velvyslance největší světové velmoci, jakoby viděli Zemana už předem na Hradě. A hlavní hrdina se také tu a tam z Českomoravské Vysočiny sebevědomě ozýval.
Předsedovi vlády vzkazoval už v září kolem rozruchu povodňového daňového balíčku, že vládnout se prý musí umět. A do prezidentské volby se přitom zdánlivě nehrnul, účastnil by se prý jen až bude zle. Do první volby jít nechtěl a přirovnával se k favorizovanému skokanu do výšky, který během soutěže vynechává pokusy a pak triumfálně překoná až vysoko položenou laťku. V posledních týdnech pak přijímal novinářské návštěvy a nechával se fotit v chalupářské idyle u krbu a v bačkorách.
Nakonec se v týdnu druhé volby usadil v kanceláři místopředsedkyně sněmovny Kupčové a rozjel na vlastní pěst vyjednávání, především s komunisty a lidovci, jimž sliboval kde co. Podle neoficiálních informací například KSČM, že jí vyvede z politické izolace. Coby prezident by totiž mohl komunistické kandidáty jmenovat soudci, dokonce i ústavními, učinit je diplomaty nebo je umístit třeba do vedení České národní banky. Hovoří se dokonce o tom, že Zeman projevil ochotu přijet na sjezd Komunistické strany.
Těžko si však představit, jak by to mohl coby hlava státu učinit, takže tuto spekulaci raději ponechejme stranou. Při debatách s lidovci Zeman pak údajně hovořil o vyšším počtu ministerstev pro KDU. To by ovšem znamenalo, že by musel začít nějakým způsobem ovládat vládu a k tomu se nejspíš Zeman také chystal. Že se mu nezamlouvá koalice, ve které je Unie svobody, s tím se netajil. A že by se chtěl vypořádat i se svými oponenty přímo uvnitř sociální demokracie, o tom bylo k dispozici dost signálů. Právě proto ale nemohl mít úspěch.
Strana se začala na osobě Miloše Zemana doslova štěpit a on a jeho příznivci tedy nemohli v žádném případě čekat, že mu bezprostředně ohrožení lidé, kteří po loňských volbách obsadili důležité funkce, mohou dát své hlasy. Kdyby ale neprojevoval tendence řídit v budoucnosti stranu z Hradu prostřednictvím posílené pozice svých věrných a naopak dal jasně najevo, že se hodlá věnovat vysloveně reprezentační i státnické činnosti prezidenta, který nemíní vládě, ve které má většinu jeho vlastní strana, házet klacky pod nohy, pak mohl do prezidentského křesla dost možná usednout.
I když i tehdy by nebyl favoritem celé vládní koalice ani za slib, že na Hrad nepřivede své bývalé spolupracovníky, tedy někdejší Šloufův tým poradců z časů svého premiérství. A nesmíme zapomenout i na to, že Zeman nabízel ODS navázání na éru opoziční smlouvy. ODS by tím ale páchala pokus o politickou sebevraždu a těžko si představit, že by například Václav Klaus přistoupil na handl, který by ho vynesl do funkce předsedy sněmovny a připravil si tak ostudný závěr politické kariéry, kterou přitom může důstojně završit například v Evropském parlamentu.
Dnes už je zřejmé, že Miloš Zeman vsadil na útočnou konfrontační kartu a zároveň podcenil své vnitrostranické soupeře. Ještě během pátku rozesílal po svém nedůstojném útěku z Hradčan na mobily svých příznivců a zákonodárců KSČM výzvu k zablokování posledního kola volby s tím, že se prý vrátí i do volby třetí. Komunisté se už možná těšili, že budou moci ještě stupňovat své požadavky, ale to už byla jen utopická tečka.
Expremiér v následujících hodinách nejspíš vystřízlivěl a uvědomil si svou neprůchodnost a další boj o Hrad, aspoň prozatím, jednoduše vzdal. Pokusit se použít co největší síly by totiž mohlo vést k politické krizi a předčasným volbám. V těch by pak sociální demokracie nejspíš sklidila, co Zeman zasil a o post by přišli i Zemanovi nejzarytější fanouškové. Volit mezi Zemanem na Hradě a vlastní kariérou by se pak asi chtělo jen málokomu. Samozřejmě Miloš Zeman se při případné přímé volbě prezidenta ještě může do hry vrátit, ale charisma nevychovaného, bezbřeze namyšleného pijáka, obklopeného bývalými komunistickými aparátčíky, by mu při volbě všemi občany muselo nutně překážet.
Pokud je ovšem jeho touha po moci a po politice neukojitelná, tak se může Zeman pokusit dostat zpět aspoň do vysokých pater sociální demokracie. Zatím se ale nezdá, že by měl něco podobného v úmyslu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka