Safed, město mystiků

Na Blízkém východě totiž lidská sídla nevznikala v údolích při vodních zdrojích (kterých je tu ostatně stejně poskrovnu), tak jako je tomu například u nás, ale naopak, bývala stavěna na pahorcích, aby mohla být lépe bráněna proti nepřátelům. V oblasti se odnepaměti bojovalo a vlastně se tu bojuje až dodnes. Také proto se na kopci Kanaán kdysi tyčil křižácký hrad, z něhož dnes zbyly už jen zříceniny. Samotný Safed byl však založen již ve 2. století př. n. l. Osu města tvoří Jeruzalémská ulice, jež nemá konce ani začátku, neboť obchází kolem dokola zmíněný vrchol.

Safed je znám Židům po celém světě jako místo, kam v minulosti mířily velké postavy židovské mystiky, kabaly - věhlasní učitelé, autoři cenných literárních děl a uznávaní rabíni se svými žáky. Ve středověku se sem uchylovali židovští poutníci z diaspory. Někteří přicházeli za náboženskými autoritami, jiní, aby navštívili hrob nějaké význačné postavy, anebo aby před smrtí ještě spatřili Svatou zemi.

Silná imigrační vlna přišla v 15. a 16. století po vyhnání Židů ze Španělska roku 1492. Mnozí z příchozích byli právě stoupenci kabaly. V 18. století následovali polští a ruští Židé, kteří s sebou přinesli chasidismus. Hnutí chasidů čili "zbožných" má své kořeny už ve 12. století v Německu. V novější době se tento směr rozvinul v severním Polsku a v Litvě v první polovině 18. století pod vedením Jisraela ben Eliezera zvaného Bal Šem Tov ("Pán dobrého jména", žil přibližně v letech 1700 - 1760).

Tak jako zastánci jiných směrů judaismu spatřují i chasidé základ všeho ve studiu Písma, ale k posvátným textům si přidali své vlastní spisy a vnímání víry srdcem. Chasidé prožívají svou náboženskou víru vnitřně a velmi intenzivně, snaží se dosáhnout těsného osobního vztahu s Bohem, a tím dojít poznání člověku jinak skrytých věcí. I v jiných aspektech se neliší od mystiky, kterou nalézáme v ostatních náboženstvích. Někteří chasidé věří v oduševnělost celé přírody. Jsou přesvědčeni, že jistí jedinci mají větší schopnost komunikovat s Bohem a tlumočit jeho poselství, nebo například nahlížet do budoucnosti, včetně předpovídání příchodu Mesiáše.

V současné době patří celé město Židům. Dříve sice jednu čtvrť obývali Arabové, ale ta byla dobyta Izraelci roku 1948. Stojí v ní stále pozůstatky tří mešit a jejich minaretů. V opuštěné čtvrti se zabydleli rozliční umělci, kteří zde tvoří a vystavují svá díla. Vyrostla tu spousta malých ateliérů a galerií.

Tím nejpřitažlivějším na Safedu je zajisté jeho zvláštní atmosféra. Dlouho se můžete toulat malebnými zákoutími uzounkých křivolakých a dlážděných uliček, vedoucích tu z kopce, tu zase do kopce a nepravidelně oblizujících natěsnané kamenné domky. Toto místo se od středověku asi ani příliš nezměnilo. Cestou potkáváte malé malebné synagogy a krámky s různými židovskými každodenními i svátečními rituálními potřebami, jakož i obchůdky s věcmi zcela všedními. Vše prosycuje duch ortodoxního judaismu. Na ulicích jsou vidět vousatí muži v černých kabátech a kloboucích, rovněž tak černě oděné ženy s hlavami obvázanými šátkem, vláčející za sebou své četné děti. O šabatu (naší sobotě), odpočinkovém dni judaismu, najdete venku sotva nějakého živáčka. Svátek slaví všichni ve svatostánku, nebo doma. Jediný obchod ve městě nemá otevřeno a celý svět se zde, oproti horlivým pátečním přípravám, zastaví.

V Safedu najdeme několik synagog. Ty nejstarší dochované pocházejí ze 16. století. Dříve, když do Izraele jezdívalo více turistů, bývaly přístupné. Teď jejich dveře zůstávají pro návštěvníky většinou zavřené. Pokud se to ale podaří, nahlédnout dovnitř stojí určitě zato. Každý svatostánek má svůj specifický vzhled a je vyplněn bohatými kabalistickými symboly. Ovšem s minulostí současný stav nelze srovnávat. Tak například v silném zemětřesení v roce 1837 bylo zničeno neuvěřitelných 69 synagog a zemřelo 5000 lidí!

Izraelité Safedu přezdívají Ir ha-kchula, "Modré město". To kvůli tomu, že nejčastěji používanou barvou v kamenném městě je po bílé blankytně modrá. Najdete ji na domech, zdech, veřejných prostranstvích, a především na hřbitovních náhrobcích. Dosud není vysvětleno, proč se používá právě tato barva. Říká se, že odpuzuje mouchy více než jiné tóny, a proto ji místní obyvatelé k tomuto účelu odedávna používají. Ve skutečnosti se ale blankytná barva stala mystickou - snad proto, že je to barva nebes a právě Safed bývá nazýván "Branou do nebes".

Logo|foto:Český rozhlas

Rozlehlý hřbitov v Safedu je velmi slavný a také jemu vládne modrá barva. Slavný je proto, že je tu pochováno mnoho význačných učenců, jejichž památku přicházejí uctívat Židé z celého světa. A modrý je proto, že jeho náhrobní kameny blankytně září. Věřící u nich zapalují svíčky, přinášejí malé papírky, kam píší svá přání, a pokládají na náhrobky kaménky na památku toho, že tu byli. Na stromy a keře u hrobů uvazují kousky látek, tkaničky, šátky či všelijaké jiné věci, asi aby se jim ta přání určitě splnila. Hřbitov se nachází pod starou čtvrtí se synagogami na severozápadní straně města.

Okolí Safedu zdobí zvlněná zalesněná krajina. Ze hřbitova i z města samého je pěkný výhled na horu Meron, zvedající se do výšky 1208 m. n. m. Rovněž hora Meron je mystická. Podle tradice je tu pohřben Šimon bar Jochaj, učenec žijící ve 2. století n. l., jemuž je připisováno autorství významného kabalistického díla. Každoročně se u jeho hrobu v den výročí úmrtí schází židovská komunita a slaví. Slaví zapálením vysoko šlehající vatry a kolovým tancem kolem ní. Navíc chlapci, kteří dosáhli věku tří let, tady podstoupí své první stříhání vlasů.

Kromě hory Meron se ze Safedu naskýtá úžasný pohled na Galilejské jezero, položené v hlubokém údolí (200 metrů pod mořskou hladinou). Dále na sever leží v této příkopové proláklině rezervace Emek Chula (Údolí Chula), tvořená nejsevernější papyrovou bažinou na světě, která poskytuje útočiště obrovskému množství tažných ptáků, a je tak opravdovým rájem pro ornitology. Blízkost těchto míst přímo vybízí k výletu ze Safedu.