S'-čchuan po jednom roce
Včera to byl přesně rok, kdy došlo v čínské provincii S'-čchuan (Sichuan) k jednomu z nejničivějších zemětřesení v historii. Jak vypadá oblast rok po katastrofě?
Přesně před rokem 12. května ve 14:28 místního času (tedy v 8:28 středoevropského času) došlo v čínské provincii S'-čchuan (Sichuan) k devatenáctému nejničivějšímu zemětřesení v historii. Seismologové naměřili otřesy o síle 8 stupňů Richterovy stupnice, jejichž epicentrum leželo v okrese Wen-čchuan (Wenchuan). Při zemětřesení zahynulo přes 69 000 lidí, necelých 18 000 lidí se pohřešuje a více než 370 000 lidí bylo zraněno. Mezi mrtvými je i 158 dělníků, kteří zahynuli během oprav komunikací a 19 065 dětí, které zemřely při kolapsu školních budov.
Hmotné škody byly vyčísleny na 530 miliard jüanů (75 miliard dolarů), což je nejvíce v čínské historii. Čínská vláda zatím investovala do oblastí postižených zemětřesením 59 miliard 200 milionů čínských jüanů a oznámila, že ze zahraničí obdržela pomoc v hodnotě celkem 25 miliard 300 milionů jüanů. To jsou čísla a data. Jak se ale žije lidem v postižených oblastech?
Stále poklidné Čcheng-tu
První zastávkou turistů směřujících do S'-čchuanu bývá hlavní město provincie - Čcheng-tu, které je od epicentra zemětřesení z 12. května vzdálené asi 80 km vzdušnou čarou. Život v Čcheng-tu plyne dál svým poklidným tempem, a i když se díváte opravdu pozorně, důkazem katastrofy jsou tu jen praskliny ve stěnách některých domů. Čcheng-tu nebylo loňskými událostmi téměř zasaženo.
Stopy přírodní pohromy se začnou zvolna objevovat při cestě na severozápad, kde rozlehlá S'-čchuanská pánev náhle naráží na zvedající se masív Tibetské náhorní plošiny a krajina se z rovinaté nížiny pozvolna mění na kopcovitý terén, kde se život soustředí do údolíček podél řek.
Kdybych nevěděla, k jakým hrůzám tady došlo loni v květnu, asi bych to ze svěže zelené krajiny vyčetla jen stěží. Dokonce i místní lidé působili velmi přívětivě a uvolněně. Obdělávali svoje zahrádky, prali prádlo, posedávali nad sklenkou čaje nebo hráli kulečník. Důkazy zemětřesení tu ovšem byly o něco patrnější. Kromě prasklin ve stěnách domů, které zůstaly stát i po katastrofě, mám na mysli hlavně pravidelné řady bílo-modrých domků vystavěné na různých místech podél silnice, které sloužily a stále ještě slouží jako náhradní ubytování pro ty, kteří přišli během zemětřesení o střechu nad hlavou. Trošku překvapivé bylo zjištění, že každá bytová jednotka je vybavena satelitem pro příjem televizního signálu a popravdě stejně pozitivní se mi zdálo i to, že na některých místech byty pomalu ustupovaly pěkným novým rodinným domům. Jak jsem se dozvěděla, vláda poskytla lidem postiženým zemětřesením výhodné půjčky na bydlení, které ovšem musí do šesti let splatit.
Tu Ťiang-jen - město na prahu epicentra
Asi 50 km od Chengdu směrem k epicentru už vypadá situace úplně jinak. Ve městě Tu Ťiang-jen (Du Jiangyan), které bylo díky 2200 let starému a stále funkčnímu zavlažovacímu systému zařazeno na seznam kulturního dědictví UNESCO, se zdála většina domů podél hlavních tříd opuštěná a určená k demolici. Koneckonců, jak mi potvrdil i Američan Sean Walker, který už tři roky učí na zdejší soukromé škole, kvůli zemětřesení dojde k posunutí nové výstavby a tedy i vzniku nového centra města.
Ještě dál na severozápad od Tu Ťiang-jen začíná silnice pozvolna stoupat podél říčního údolí do hor. Přítomnost zemětřesení je tady všudypřítomná, protože strmé horské svahy kolem jsou zvrásněny nesčetnými sesuvů půdy. Na některých vedlejších cestách dosud ležely balvany a kusy skal, které se při katastrofě utrhly z vrcholků hor. Z původní zástavby toho tady moc nezůstalo, místo toho bylo všude vidět řady bílo-modrých provizorních domků.
Silnice do města Jing Siou (Ying Xiu), po které jsme se vydali byla pro veřejnost otevřena teprve 25. dubna 2009. Dalo by se tedy říct, že život v podobě obchodu se do zemětřesením postižených míst podél této silnice vrátil teprve nedávno. Není proto divu, že nám cesta nahoru trvala kvůli neustálé zácpě více než pět hodin. Ocitli jsme se mezi kamiony a náklaďáky, které převážely kromě nejrůznějšího stavebního materiálu, traktůrků a bagrů třeba také skládací postele a všimli jsme si i klecí s králíky a prasaty. Všechna ta velká barevná auta lemovala okolní svahy jako šňůrka korálků. Občas se celý ten kolos zastavil a zase se čekalo. Lidé se v těch dlouhých chvílích vzájemně zdravili a zaplétali do rozhovorů. Nikdo nebyl nervózní a nikdo nespěchal. Možná nebylo kam a možná bylo na téhle cestě nahoru něco daleko důležitějšího než dorazit první.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
