Rusko se chce chovat jako velmoc a stále má na to kapacity, říká Michael Romancov

„Je to obrovská a důležitá země, ale nemám důvod ji nějak hanět, nebo vynášet do nebes. Je to jedna z důležitých zemí v mezinárodním systému a jako s takovou s ní zacházím. Zajímá mě, jakým způsobem se Rusko chová jako aktér mezinárodních vztahů. Co dělá Putin doma, není v zásadě až tak podstatné,“ dodává a vysvětluje, jak se země chová na poli mezinárodních vztahů:

Politický geograf Michael Romancov se narodil v roce 1969 v Praze, kde později vystudoval obor Občanské výchovy na Pedagogické fakultě a obor Politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 1998 působí jako odborný asistent na Institutu politologických studií FSV UK, specializuje se na politickou geografii. V roce 2002 dokončil na téže fakultě postgraduální studium politologie, od roku 2001 působil na Západočeské univerzitě v Plzni na Katedře politologie a sociologie. Nyní přednáší na Metropolitní univerzitě v Praze na katedře Mezinárodních vztahů a evropských studií. Je spoluautorem knih Proč jsme Západ?, Mezinárodní organizace nebo Evropské politické a ekonomické instituce. Manželka Eva Romancovová působila jako koordinátorka Centra proti terorismu a hybridním hrozbám.

„Jako velmoc. Snaží se, jako každá jiná velmoc, ve své době a ve svém okolí upravit systém mezinárodních vztahů tak, aby mu to vyhovovalo.“

Rusko je dál silný hráč

Na námitku moderátorky ohledně ekonomické situace Ruska a oslabení jeho pozice Romancov odpovídá: „Abyste se chovali jako velmoc, tak musíte chtít.. Například Spojené státy na konci 19. a na začátku 20. století měly už největší ekonomiku na světě, ale v tu dobu se ještě nechtěly chovat jako velmoc. Také Čína se chová až teď jako velmoc.

Rusko se ale chce chovat jako velmoc a stále má na to kapacity. A má-li to odhodlání, ono sice už nemá kapacity jako Sovětský svaz, ale pořád jsou dostatečné, tak tu hru může pořád hrát.“

Potrestaná Amerika

Zajímá mě, jakým způsobem se Rusko chová jako aktér mezinárodních vztahů. Co dělá Putin doma, není v zásadě až tak podstatné.Michael Romancov

Podle Romancova není pravda, že by byli Američané přesvědčeni, že je Rusko ta největší hrozba. „V posledních několika měsících odvedly americké sdělovací prostředky své. Po rozpadu Sovětského svazu se ale Rusko úplně vytratilo z amerického veřejného prostoru, zůstávalo to jen jako okrajové téma v některých filmech,“ uvádí politolog.

„Rusové byli tak naivní, nebo tak smělí, že se rozhodli, že Američany potrestají za to, jakým způsobem se ve světě chovají, což mimochodem nevadí jenom Rusům, to vadí kdekomu a rozhodli se zasáhnout Spojené státy na velmi citlivém místě. Tím byla snaha ovlivnit volební soutěž. Těžko se můžeme divit, že jsou Spojené státy naštvané, zejména jejich zákonodárci, a chtějí to Rusům vrátit,“ vysvětluje.

Má žena v Centru proti terorismu už nepracuje

V lednu vzniklo na ministerstvu vnitra Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Jeho činnost koordinovala Romancovova žena, právnička resortu Eva Romancovová. „S tím centrem už nemá nic společného v tom slova smyslu, že by tam byla zaměstnaná nebo něco takového. Samozřejmě pracuje tam celá řada jejích kolegů. Je srozumitelné, že i nadále věnuje pozornost tomu, co její kolegové dělají,“ uvedl.

Dodal, že jeho žena vlastně z CTHH neodešla, protože nikdy nebyla jeho součástí: „Ona byla koordinátorkou toho vzniku. Podobně jako manželka před tím dělala například tzv. Daňovou Kobru. To znamená: vybuduje se nějaká kapacita, někdo musí být zodpovědný za to, když ta kapacita vzniká, a v okamžiku, kdy ta kapacitu je vybudována, tak to žije svým vlastním životem.“

Jako rodina ustojíme hodně

Romancov přiznal, že se s manželkou stali začátkem roku terči silné kritiky. Jak si to vysvětluje? „Já si myslím, že kdybych se jmenoval Novák a moje manželka Nováková, tak by nebylo zdaleka tak snadné identifikovat přesně to spojení, tedy že já jsem její manžel a ona mojí manželkou.“

Eva Romancovová|foto: Česká televize, zpravodajská licence

Útoky byly pro manžele Romancovovy nepříjemné, ale očekávali je: „Kdokoliv se stal terčem mediálních výroků nebo mediální kampaně atd., tak vám řekne, že to není nic příjemného. Možná, že existují nějací masochisté, kteří si to užívají. Nebyla to příjemná věc, ale my jsme se o tom doma bavili, měli jsme představu, že to přijde, ta představa se potvrdila. Tím to pro ni skončilo.“

Ostré období z počátku roku politického geografa ale také poučilo: „V jedné jediné věci, že pokud člověk má oporu v tom druhém, což zaplať pánbůh u nás funguje, tak jako rodina jsme schopni toho vydržet hodně. To je v zásadě velice pozitivní informace. Ta síla reakce a místa, odkud byla ta jakkoliv nesmyslná, ale silná kritika, tak to nás přesvědčilo o tom, že to bylo správné rozhodnutí.“