Ruské volby a venezuelské referendum

Pokaždé, když dav podlehne pokušení spolehnout se raději na vůdce nežli na systém a odhlasuje posílení vlivu osvíceného vládce na chod věcí veřejných, je všem, kdo to sledují z odstupu, zřejmé, že jde o průšvih. Ovšem voliči, strženi vírem emocí, ochotně posilují kompetence vladaře, aniž by příliš vážili budoucí rizika. Jak to vysvětlit?

Jednak přitažlivostí populismu, který vítězí díky schopnosti charismatických lídrů vystihnout, co chce většina slyšet. Jinou příčinou ale je selhávání demokratických systémů, pokud tyto degradují na pouhé alibi mocných zájmových lobby. Právě takovým selháním demokratického systému byli rozladěni Rusové před Putinem a Venezuelané před Chávezem. Oba získali oblibu především u chudých, respektive obyčejných občanů, na které zámožnější menšina pohlížela svrchu jako na "socky", abychom užili u nás populárního odsudku.

Důvěra v demokracii se hroutí, pokud se střední vrstva stane chudinou a jednotlivec ztratí víru v úspěch. Ve Venezuele ani v Rusku včera nedošlo k bolševické revoluci a nedá se mluvit o nástupu totality. Na druhé straně není moc co slavit. Řešením situace, kdy zklame demokracie, není autokracie. Rusům i Venezuelanům časem dojde, že se přesunuli z deště pod okap a že to musí řešit jinak. Předtím se ale ještě i mnohde jinde uplatní Chávezové a Putinové na vlně vzpoury ponížených "socek".