Ruské bombardéry opět na nebi

Spojené státy sice Vladimir Putin minulý pátek nepojmenoval, ale není pochyb o tom, že na mysli má především jejich strategické letectvo. Argumentace je tedy podobná jako v případě nedávného ruského vypovězení smlouvy o konvenčních zbraních v Evropě. Inu což, alespoň zčásti to možné je. Nabízí se ovšem vysvětlení střízlivější a také mnohem pravděpodobnější. V roce 1992 bylo právě vzniklé nové Rusko i jeho armáda ve stavu, kdy si sovětské rozmařilosti v podobě letecké kontroly světového oceánu jednoduše nemohli dovolit. Neměli totiž ani peníze na potřebné palivo, natož pak na další náklady s tímto téměř globálním programem ruských strategických bombardérů spojené.

Dnes, kdy má tato obrozující se velmoc k dispozici téměř třičtvrtě bilionu dolarů v rezervním a stabilizačním fondu a kdy ji v roce 2014 dokonce schopna uspořádat i zimní olympijské hry, je situace zcela jiná. Rusko se ostatně v duchu historické tradice nemusí příliš ohlížet na zhruba třicet milionů svých obyvatel žijících pod oficiálně uznanou hranicí bídy, a tak mu ony rezervní peníze, a jistě nejen ty, na podobné kroky jednoduše zbývají. Přestože podobné vysvětlení je také možné, bylo by to málo. Hledejme tedy jiné důvody, proč dnešní Rusko tento jistě astronomicky nákladný program obnovilo. Jeden z důvodů zazněl už v pátečním komentáři oficiální ruské stanice vysílající ve dvaatřiceti jazycích do zahraničí - stanice /nesrozumitelné/. Základní vzkaz tohoto komentáře zněl: "Epocha pokoření Ruska skončila. Světe zvykej si, že Rusko je opět silné." Po této očekávatelné proklamaci však zazněl důvod ještě konkrétnější. V úvaze ruského vojenského analytika Alexandra Roga, která se ostatně ozvala i v českém vysílání zmíněné stanice, už bylo řečeno, že v situaci, kdy začíná mezinárodní souboj o nerostné bohatství Severního ledového oceánu, Rusko takovouto vojenskou přítomnost v polární oblasti jednoduše potřebuje.

Co tím asi tak autor této myšlenky mohl myslet, si zkuste rozšifrovat sami. Přestože o víkendu nejnovější ruský krok jen stvrzující neustále rostoucí vojenské a velmocenské sebevědomí Ruska vyvolal po celém světa živé diskuse americký postoj, tedy postoj země, již jak zmizelý Sovětský svaz, tak znovu zrozené Rusko považují za svého největšího soupeře, zůstal klidným. Jak se zdá, Američané si už zhruba od loňského jara, kdy propukly intenzivní ruské námitky k připravovanému celosvětovému americkému protiraketovému systému, na takovýto postup ze strany Moskvy zvykli. Důvodem je jistě i fakt, že před dvěma týdny už se k podobnému letu zvedla letka ruských bombardérů TU-95 FM a doletěla až na dohled významné americké námořní základny na ostrově Gwam.

Jak tehdy konstatovala americká místa, Rusové své stroje, jimž se na západě přezdívá "medvědi", otočili přesně v nejmenší vzdálenosti od amerických lodí a vojenských zařízení, kdy ještě nebylo třeba vyhlašovat bojový poplach. Podobné lety ruských bombardérů už byly počátkem tohoto léta zaznamenány i u britského a norského pobřeží, takže pro vojenské odborníky NATO zřejmě nic nového pod sluncem. V takovýto okamžicích se obvykle ptáme, co tohle všechno znamená pro nás Čechy. Troufáme si tvrdit, že bezprostředně nic a že nedávná pohrůžka generála Balujevského namířit na případný brdský americký radar a východopolské antiraketové základny své rakety, je v našem případě mnohem horší, protože konkrétnější a nás bezprostředně ohrožující. Rutinní ruské hlídkové lety strategických bombardérů ovšem celý svět o další krůček vracejí ke konfrontaci z dob studené války a bipolárního světa. Tím spíše, že podobný pohyb pozorujeme například i v ruském strategickém ponorkovém loďstvu. Za pár let se tedy zřejmě ocitneme přinejmenším blízko situaci dosti se podobající té, jakou jsme po desítky let zažívali ve druhé polovině dvacátého století. To sice není zrovna příjemná představa, ale jistě bude užitečné, když si takovou možnost uvědomíme dostatečně včas.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .