Evropa má před sebou volební rok. Hrozí, že volby do Evropského parlamentu, prezidentské a parlamentní volby na Ukrajině a v řadě dalších evropských států ovlivní Rusko?
Podle nezávislého senátora Pavla Fischera bude ruská propaganda i nadále využívat nových technologií, pokud jí k tomu necháme prostor: „Evropská společnost má dnes oslabenou imunitu a my musíme pracovat na tom, aby si občané uvědomili, že je zde nákaza, proti které je třeba se vakcinovat,“ připodobňuje.
Přímo se dotýkají obyvatel euroatlantického prostoru, míří přímo na amerického prezidenta a dostalo se jim velké mezinárodní pozornosti. „Zkrátka, strategie a taktika dezinformační kampaně ruské vlády jsou na Západě velkým tématem,“ uvádí publicistka Anne Applebaumová na stránkách amerického deníku Washington Post.
Upozorňuje na vyšetřování možného ruského ovlivňování amerických prezidentských voleb, které podle Fischera probíhalo ve třech krocích. Šlo o krádeže dat a kybernetickou špionáž, masivní propagandu na sociálních sítích a prostřednictvím televizní sítě RT nebo serveru Sputnik, a dále o útok hackerů na volební systém.
„Je to jako když k vám přijde řemeslník a má vercajk na všechno. Rusko dnes operuje s vercajkem, který není kompatibilní s demokratickými hodnotami Evropské unie. Musíme si hlídat veřejný prostor, aby nám tu neoperovali automaty a zakuklení trollové napadající veřejnou debatu,“ vyzývá senátor.
Strategie propagandy je jiná (než v dobách Sovětského svazu). Rusko neříká, že je nejlepší ze všech. Ale dává si záležet, aby pošpinilo vše, co funguje v Evropské unii.
Pavel Fischer
Fischer uvádí i případ francouzské političky Marine Le Penové: „Dluží peníze bance, která zmizela a pohledávku odkoupila skupina obchodující se zbraněmi v Sýrii. (...) Je v našem zájmu, abychom tyto věci dostali pod kontrolu, aby obchodníci se zbraněmi nefinancovali nejsilnější opoziční hlas v Evropské unii. O to se teď jedná.“
„Ovlivňování a propaganda byla, je a bude. Mocnosti mezi sebou soupeří o nadvládu nad světem a jako je propaganda ruská, tak je i propaganda Washingtonu, Berlína, Prahy, Varšavy. Každý stát se snaží ukořistit co nevíce,“ reaguje poslanec Daniel Pawlas (KSČM).
Zprávy českých tajných služeb ohledně ruských agentů prý každý rok tvrdí to samé, zůstávají ale v rovině obecných varování bez konkrétních příkladů. „Nedělejme si iluze, že zde nepůsobí. Ale jejich činnost není nijak výrazně aktivnější než v předchozích letech. Máme vše pod kontrolou,“ tvrdí poslanec.
Vliv Ruska se přeceňuje. Oni ani nejsou schopni si ohlídat část svého území, satelitní snímky Sibiře ukazují, jak nelegální čínští těžaři plundrují tajgu.
Daniel Pawlas
Na Pražském hradě se sešli ústavní činitelé, aby jednali o české zahraniční politice. Snaží se prezident Miloš Zeman převzít pevněji její otěže v době, kdy ministerstvo zahraničí nemá šéfa na plný úvazek?
Pawlas naopak do budoucna varuje před rostoucím vlivem Číny. „To je globální hráč, který je finančně i lidským potenciálem vybaven natolik, že se brzy může stát světovým hegemonem. Pokud jím už není,“ podotýká.
„Demokratická společnost má právo na informace. A z druhé strany slyším, že by měl někdo určovat, co je ta správná informace, která se dostane k posluchači nebo divákovi, a co ne. S tím nemůžu souhlasit. Občan má právo vybrati si informace,“ zdůrazňuje Pawlas.
Podle Fischera by se ovšem problém dezinformací neměl řešit cenzurou, ale regulací, a přirovnává to k regulaci reklamy v tisku. „To, o čem mluvíme, je vlastně politická reklama. Nebraňme se tomu, že tu logiku, kterou všichni respektujeme v tištěných médiích, začneme promýšlet i pro ta digitální,“ vysvětluje.
„Nemyslím si, že by byl občan hloupý a že by si nedokázal vyhodnotit, co je dobrá a špatná informace. Je třeba hledat ve více zdrojích a tím najít pravdu,“ oponuje Pawlas.
Prohráváme hybridní válku? Jak propagandu rozeznat a jak se jí bránit? Alexandry Alvarové, která v knize Průmysl lži odkrývá svět politické propagandy, se ve vysílání Radiožurnálu ptal Vladimír Kroc.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
