Ruská pravoslavná církev přijde o polovinu farností, moskevského patriarchy se už na Ukrajině nebojí
Prvním nejvyšším představeným ukrajinské autokefální pravoslavné církve je devětatřicetiletý metropolita Epifanij. Sjednocující sněm ukrajinských církví, který proběhl v polovině prosince v Kyjevě, definitivně potvrdil nové kontury pravoslavného světa.
Významně v něm vzrostla role konstantinopolského patriarchátu, kdežto role patriarchátu moskevského katastrofálně upadla, přibližuje ruský deník Novaja gazeta.
Cesta k založení nezávislé ukrajinské pravoslavné církvi trvala celých sto let. Zákon o takzvané autokefalii, tedy církevní autonomii, přijalo vedení Ukrajinské lidové republiky, vzešlé z první světové války, už 1. ledna 1919.
A právě na sté výročí tohoto aktu a v předvečer pravoslavných Vánoc předá konstantinopolský patriarcha slavnostně novému kyjevskému metropolitovi Epifaniji dlouho očekávaný „tomos“ – dokument, který autokefalii potvrzuje.
Kacíř Kirill?
Ukrajinská církev se tak stane patnáctou na oficiálním seznamu lokálních pravoslavných církví a tuto skutečnost bude muset dříve či později přijmout i moskevský patriarchát, domnívá se ruský list. Tato církevní autorita je ale zatím naladěná spíše bojovně. Ve snaze zabránit vyhlášení autokefalie zaslal moskevský patriarcha Kirill den před kyjevským sněmem hlavám světových církví a politickým lídrům protestní epištolu.
Patriarcha v ní varuje před možnou rozsáhlou náboženskou válkou na Ukrajině a stěžuje si na údajné bezprecedentní porušování lidských práv ze strany ukrajinského státu. Ale od člověka, který dodržování lidských práv ve svých kázáních v moskevském Chrámu Krista Spasitele nejednou označil za „hlavní kacířství 21. století“, nezní taková slova právě přesvědčivě, myslí si Novaja gazeta.
Sněmu v katedrále svaté Sofie se zúčastnili i dva metropolité spadající pod ukrajinskou pravoslavnou církev věrnou Moskvě. Ilarion Alfejev, který je de facto ministrem zahraničních věcí moskevského patriarchy, dvojici v rozhněvané reakci označil za „jidáše, kteří v nejbližší době zcela jistě přijdou o své stolce a možná budou dokonce vyobcováni z církve“.
Ale díky posledním kyjevským událostem už se výhrůžek a klateb z Moskvy nikdo nebojí, podotýkají ruské noviny. Stačí prý připomenout, že ukrajinský patriarcha Filaret, který se nezávislou ukrajinskou církev pokusil obnovit již v 90. letech, byl v roce 1997 z ruské pravoslavné církve také exkomunikován. Konstantinopolský patriarchát ale nedávno klatbu zrušil a na sjednocujícím sněmu již Filaret seděl v předsednictvu.
Velkoruské schizma
Novaja gazeta soudí, že vyhlášení ukrajinské autokefalie ukázalo překvapující nemohoucnost moskevské církevní politiky – a vlastně nejen té církevní. Myslí si to i přední ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, který přitom o události hovoří z „velkoruské perspektivy“ jako o schizmatu. Kvůli vytvoření nezávislé ukrajinské církve podle něj moskevský patriarchát přijde o polovinu svých živých farností.
Čtěte takéUkrajinská pravoslavná církev už není podřízená Moskvě. ‚Rozvrat základů pravoslaví,‘ zní z Ruska
V Kyjevě čekali naplnění moskevských výhrůžek už v době konání sněmu. Ukrajinská tajná služba SBU informovala, že se jí prý v předvečer zasedání podařilo zabránit teroristickým akcím. A sám sjednocující sněm probíhal v přísně uzavřeném formátu. Nejenže se ho nesměli zúčastnit novináři, ale ani sami delegáti třeba nemohli používat mobilní telefony.
Nicméně žádná z temných předpovědí se nenaplnila. V den historického rokování přišly na kyjevské Sofijské náměstí tisíce lidí, kteří se sjeli ze všech regionů Ukrajiny, aby oslavili vyhlášení církevní nezávislosti. Jejich srocení se přitom obešlo prakticky bez incidentů. Bezpečnostní služba zasáhla jen proti dvěma účastníkům, kterým zabavila nože.
Předákem nově ustavené ukrajinské církve byl v druhém kole zvolen metropolita Epifanij. Ten má podle ruského deníku reputaci pravé ruky odbojného patriarchy Filareta. Ostatně právě Filaret již před deseti lety talentovaného mladíka, který se právě vrátil ze stáže na Aténské univerzitě, jmenoval svým tajemníkem.
Od té chvíle začal Epifanij strmě stoupat po církevním kariérním žebříčku. V roce 2009 se stal Filaretovým vikariátním biskupem, v roce 2012 arcibiskupem a už v roce 2013 byl metropolitou řídícím jednu z největších ukrajinských diecézí.
Ačkoliv akademická obec zpochybňuje zásluhy mladého metropolity na poli vědy, v církevních kruzích je považovaný za jednu z nejvýraznějších tváří současné teologie. Vede vzdělávací výbor kyjevského patriarchátu, pravoslavný seminář a je šéfredaktorem několika teologických časopisů.
Mocná Konstantinopol
Nejobtížnějším bodem jednání kyjevského sněmu byla dohoda o statutu nové církve. A hlavním předmětem sporu byla přirozeně míra samostatnosti kyjevské metropolie a objem pravomocí, které si v řízení nově vytvořené samostatné církve ponechá konstantinopolský patriarchát.
Pravoslavnému světu hrozí rozkol. Konstantinopol se pře s Moskvou o Ukrajinu
Při srpnovém setkání v istanbulském Fanaru oznámil konstantinopolský patriarcha Bartoloměj ruskému patriarchovi Kirillovi svůj úmysl darovat ukrajinské pravoslavné církvi autokefalii. Získala by tak samostatné postavení, které ji zbaví závislosti na Moskvě. Následky schůzky, která se proměnila v diplomatickou roztržku, na sebe nenechaly dlouho čekat.
Postavení jednotlivých autokefálních církví konstantinopolského patriarchátu se různí. Největší míru nezávislosti mají církve, které získaly nezávislost na sněmech v raném středověku. Ty tvoří takzvanou pentarchii, do které patří patriarcháty Konstantinopole, Alexandrie, Antiochie a Jeruzaléma. Do církevního schizmatu v roce 1054 k nim patřil i patriarchát římský.
Všechny ostatní autonomní církve vzniklé v pozdním středověku a v novověku mají méně pravomocí a v jejich čele nestojí patriarcha, ale metropolita nebo dokonce jen arcibiskup. Důležitým symbolickým znakem jejich závislosti na Konstantinopoli je zákaz výroby svěceného oleje používaného k pomazání při křtu nebo svěcení chrámů. Pro ten si musí představitelé těchto církví jezdit do Istanbulu.
Někteří experti teď předpokládají, že po faktické roztržce s moskevským patriarchátem se Konstantinopol bude snažit ještě více uplatnit své postavení lídra v pravoslavném světě. A to se pravděpodobně odrazí i v podobě statutu nové ukrajinské církve. Dá se předpokládat, že úroveň její nezávislosti bude ještě nižší, než jakou mají moderní autokefální církve v Rumunsku, Polsku, Albánii nebo v Čechách a na Slovensku.
Věčný patriarcha
A jaké změny čekají v souvislosti se získanou nezávislostí církevní život na Ukrajině? Novaja gazeta odpovídá s tím, že případná ruská vojenská invaze na Ukrajinu s cílem „obrany kanonického pravoslaví“ je představitelná pouze v případě, že by „bitvy o chrámy“ nabraly masový charakter. Především by muselo dojít k pokusu o násilné obsazení symbolicky důležitých Kyjevskopečerské a Počajivské lávry, a tomu prý nic nenapovídá.
Dalším důsledkem je, že z vysoké církevní politiky odchází na odpočinek takřka devadesátiletý sovětsko-rusko-ukrajinský veterán patriarcha Filaret. O křeslo kyjevského metropolity neusiloval, protože proti jeho kandidatuře se postavila Konstantinopol.
Dobrovolně ustoupil mladšímu kandidátovi, ale za to od Konstantinopole žádá řadu ústupků. Chce zůstat „čestným patriarchou“ s právem účastnit se zasedání sněmů synodu nové nezávislé ukrajinské církve. A kromě toho trvá na tom, aby bylo jeho jméno zvěčněno v preambuli k jejímu novému statutu.
A co je asi nejdůležitější – reálná správa církevních věcí na Ukrajině postupně přejde do rukou mladé generace. Ta dospěla již v období nezávislosti a vyrostla na hodnotách spojených s „Majdanem“ a „evropskou volbou“, uvádí deník Novaja gazeta.