Rozum nad dikcí zákona

Přesto je pozitivní, že se takovéto akce nemohou schovat pod pláštík protestu proti dění v Iráku. Právě takto argumentovali při ohlášení své akce představitelé sdružení s názvem Mladí národní demokraté. Vzhledem k místu konání a k odůvodnění proč právě v části Prahy, která bývá považována za židovské město, bylo zřejmé, že pochod měl symbolizovat něco úplně jiného než protest proti dění v Iráku.

Pro pojetí práva a spravedlnosti v této zemi je pomalu příznačné, že městský soud nedávno vynesl úplně jiný verdikt. Zrušil totiž rozhodnutí magistrátu pochod zakázat. V odůvodnění rozsudku bylo napsáno, že úřad může posuzovat pouze nahlášený účel shromáždění, nikoliv domnělý. A tím nahlášeným důvodem, jak už bylo řečeno, byl protest proti dění v Iráku. Svým způsobem zvláštní je také zdůvodnění, proč takovýto rozsudek byl nakonec zrušen na základě tzv. kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem. Akce prý byla nesprávně ohlášeným shromážděním, proto se jím magistrát neměl vůbec zabývat. Takže zásadní byly formální nedostatky, nikoli podstata celého pochodu.

Pro nejrůznější extrémisty to může být svým způsobem dobrá zpráva. Pokud si pohlídají formality, mohou se vesele shromažďovat jak chtějí, třeba při příležitosti narozenin Adolfa Hitlera. Stačí mít ohlášení akce v souladu s předpisy a ukrýt ji pod pláštík například opět protestu proti válce v Iráku. A za místo si mohou zvolit pro změnu třeba Terezín. V této souvislosti jsou na místě obavy, že pokud se o takovýchto akcích nevede rozsáhlá polemika v médiích a pokud se do ní nezapojí politici, mají šanci se konat.

Samozřejmě v demokratické společnosti by se mělo citlivě zacházet s omezováním svobody shromažďování, přesto musí existovat určitá hranice. A tu nelze jednoznačně narýsovat zněním příslušného zákona. Právě snaha skrýt extrémistický pochod pod protest proti válce v Iráku naznačuje, že zákony není problém obcházet. Spíše záleží na přístupu úředníků, kteří mají povolování nejrůznějších akcí na starost. Někdy je však odhalení skutečných úmyslů organizátorů akce obtížné. V případě sobotního pochodu to však neplatí. Výročí tzv. křišťálové noci a pochod části Prahy považované za židovské město, by měl hned na první pohled uhodit do očí každého.

Tím se vracím k tomu, co už zde bylo řečeno. Úředníci a soudci nemohou postupovat jako roboti, kteří berou v potaz pouze dikci zákona, ale musí uvažovat v širších souvislostech. Pak by neměl být problém vyhnout se akcím typu pochodu extrémistů i bez změny současných zákonů. Ostatně v Listině základních práv a svobod se píše, cituji z článku devatenáct : "Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu." Konec citátu z Listiny základních práv a svobod, která je jak se píše v Ústavě České republiky součástí ústavního pořádku tohoto státu.

Zkrátka na peripetiích kolem chystaného pochodu neonacistů se v plné nahotě obnažil problém, který svým způsobem výrazně komplikuje nastolování spravedlnosti v této zemi. Tedy, že často vítězí otrocké lpění na znění zákona nad jeho smyslem, což není vždy správné a už vůbec ne spravedlivé. V této souvislosti je dobrou zprávou, že soudkyně svůj nejnovější verdikt týkající se pochodu extrémistů zdůvodnila tím, že magistrát posuzoval nejen ohlášený účel shromáždění proti české účasti na okupaci Iráku, ale správně i účel skutečný.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .