Rozpočtová magie

Na tato slova budou patrně slyšet v Bruselu a přivítají, že Česká republika se snaží dostat postupně svůj státní dluh do mantinelů, jejichž dodržení je nutné pro zavedení společné měny Evropské unie, tedy eura. Za necelé dva roky si pak málokdo všimne toho, jak hospodaření státu za rok 2005 skutečně dopadlo. Ačkoli má státní rozpočet formu zákona, bývá většinou porušován. Takže plánované schodky bývají často vyšší. A ne vždy byly na vinně vyšší výdaje, než původně plánované. Naopak často se ukázalo, že se nepodařilo naplnit pokladnu tolika penězi, jak se předpokládalo.

A protože razantním výdajovým škrtům na poslední chvíli brání buďto zákonná povinnost vyplatit určité dávky, mzdy či důchody, nebo malá politická odvaha v té době vládnoucí garnitury, bývají dveře vyšším deficitům otevřeny dokořán. Navíc odhadování ekonomického vývoje v dnešním propojeném světě připomíná někdy věštění z křišťálové koule. Takže výkonnost hospodářství může být nakonec nižší. Což se může projevit například v příjmech podniků a v odvedených daních. Nemožnost velmi přesného stanovení hospodářského vývoje skýtá rovněž pokušení podívat se na budoucnost optimističtěji než by bylo vhodné.

Což se může projevit ve vyšších plánovaných příjmech. No a z nich lze logicky více vyplatit. Takže sestavování státního rozpočtu připomíná hru, která nemusí mít s realitou příliš společného. Z tohoto úhlu pohledu je třeba pohlížet na polemiky, které se kolem letošního návrhu odehrály. Pokud by nešlo o politický souboj koaličních partnerů, nemusel vzniknout rozkol kolem způsobu, jak ušetřit deset miliard korun. Stačilo vytáhnout nový odhad ekonomického vývoje, který by sliboval lepší časy. Tím by se mohly rozpočtové příjmy na papíře zvýšit. Takže při zachování všech výdajů, mohl papírově schodek klesnout klidně i o víc než o deset miliard korun.

Byla by to stejná finta, jakou použil ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Ten vytáhl optimistickou prognózu vývoje nezaměstnanosti v příštím roce. Podle ní by nezaměstnaných mělo ubýt. Což znamená, že by stát na podpoře vyplatil méně peněz. Podle ministerstva zhruba o čtyři a půl miliardy korun. Škromach tak může argumentovat, že dokázal nalézt úsporu. Tím může získat body u voličů a přitom nic neriskuje. Buďto se jeho předpověď naplní a Škromach sklidí uznání za šetrnost. Nebo nezaměstnaných nakonec bude více, než nyní ministerstvo tvrdí. Pak bude muset stát chybějící miliardy ministerstvu vrátit. Jde totiž o dávky za zákona dané. A pokud někdo splňuje podmínky pro jejich vyplacení, musí peníze dostat. Podstatnější než způsob jakým vláda hledala úspory, je skutečnost, že tak činila na poslední chvíli. Pokud myslí boj se zadluženými veřejnými financemi vážně, musí výrazným způsobem omezit výdaje za zákona dané.

Ty podle názoru ekonomických expertů tvoří až 80% rozpočtových výdajů. K tomu lze dojít hlavně změnami zákonů. A to není záležitost pár týdnů. Například k rozsáhlé důchodové reformě zatím nedošlo. Podle všeho k zásadnímu zvratu může dojít až za několik let. Takže v této oblasti se výrazné úspory čekat nedají. Samozřejmě úspory se dají nalézt v přebujelém byrokratickém aparátu. I když politici jeho zeštíhlení slibují, jsme svědky toho, že spíše neustále narůstá. Když už byla řeč o výdajích ze zákona daných, málo se zdůrazňuje, že sem rovněž patří státní záruky například za úvěry pro různé podniky.

Ty bývají dlouhodobé, veřejnost se o ně příliš nezajímá a přitom neschopnost podniků je splácet zatěžuje kapsy daňových poplatníků miliardami korun. V souvislosti se zadluženými veřejnými financemi se rovněž nesmí zapomínat na to, že stát musí splácet dluh a úroky z něho plynoucí. Podle odhadu ministerstva financí například v roce 2006 na to bude státní pokladna potřebovat čtyřicet miliard korun. Z toho všeho vyplývá, že rozpočet na příští rok je svým způsobem pokračováním tápání nad zadluženými veřejnými financemi a není rozhodně cestou ke kladným číslům. Naopak potvrzuje, že cesta k oddlužení bude v budoucnu hodně bolet. Ne však nějaký imaginární stát, ale každého daňového poplatníka, vždyť už nyní na něj připadá dluh v řádu tisíců korun.