Rozpočet a imunita

O užitečnosti zmíněné novely ovšem koalice opozici nepřesvědčila. Do nezbytných sto dvaceti hlasů jich nakonec dvaačtyřicet chybělo. Politici jsou mistry ve zdůvodňování, proč nemohou podpořit něco, co jinak údajně v zásadě podporují. Když občan slyší, jak zásadní důvody jim zabránily hlasovat pro novelu, ze které už před tím vyloučili vše, co ohrožovalo její schválení, nezbývá mu než moudrým argumentům poslanců přitakat. Poslanci (přesněji většina z nich) vědí, co je pro nás dobré, a tak věřme, že nám prospěje, když Nejvyšší kontrolní úřad zůstane slabý a poslanec když nebude trpět obavou, že na něj po odchodu ze sněmovny bude pohlíženo jako na obyčejného smrtelníka.

V tomto volebním období už zřejmě žádná nesystémová, zbytečná, populistická a politicky neodpovědná změna Ústavy nehrozí. Bylo by tedy zcela přirozené, kdyby zákonodárci zapřemýšleli, jak se za svůj respekt k Ústavě odměnit. Přímo se nabízí ještě pečlivě uvážit, zda je skutečně nezbytné bránit se růstu platů. Jejich zmrazení by si občan mohl nesprávně vysvětlit jako přiznání, že si více peněz naši zákonodárci nezaslouží. Anebo dokonce ještě hůř: Že je nepotřebují! Takové zmrazení platů by mohlo být vodou na mlýn veřejného mínění, podle kterého jsou politici nejzkorumpovanější skupinou. A je zde ještě jeden důvod, proč by se měli poslanci za včerejšek odměnit. Totiž ten, že neudělají-li to sami, nikdo jiný to za ně neudělá.