Rozkmotření v Čechách

Na Českou republiku nedám dopustit - je to země neomezených možností. Tady můžete neomezeně kohokoli a jakkoli beztrestně urážet. Můžete třeba někomu veřejně naplivat do tváře, vlepit štípaný pohlavek nebo vynadat do ničemů, zlodějů, tunelářů, mafiánů. Ačkoli za normálních okolností obvinění z mafiánství patří k nejtěžším, vždyť se jedná o organizovaný zločin, u nás se osočovatel nemusí ničeho bát.

I kdyby vás za to někdo zažaloval, nechvátejte shánět věcné důkazy. Správný soudce se nebude zajímat o to, nakolik je těžké nactiutrhání přiměřené okolnostem, ten si spíše posvítí na činy žalujících, nikoli žalovaného. A pokud se mu chování žalujících v širším kontextu nebude zdát dostatečně kalé, označí hněv za spravedlivý.

Pak ať jsou poškození rádi, že jim pouze nadali do mafiánů a nevrazili rovnou pěstí do oka, nebo na ně nepoštvali opravdovou mafii. Vždyť v Čechách se všechno odjakživa shlukuje do mafií, taková už je masarykovská tradice. Jsou tu mafie politické a taxikářské, odborářské a lékárnické, neschází ani mafie novinářská, tak proč by chyběla zrovna mafie justiční? Je jich dokonce víc než jedna: třeba v Ústavním soudu jsou zastoupeny hned dvě justiční mafie - a skoro rovným dílem.

Žijeme v bájné zemi, kde zkorumpovaný politik, který krade, ani poledne nedrží, může ve Sněmovně vyzvat svého kolegu poslance: "Jen povězte, pane, kolik jste si nakradl, ať to národ ví! Ať každý ví, že já za stejné službičky beru jen poloviční úplatky." Rytířem bez bázně a hany je u nás hospodský hulvát, protože ví, že se mu nic zlého nepřihodí, je-li soudce ze správné justiční mafie spřízněné s tou jeho.

Uražený ať nezoufá: zbývá ještě fackování. Pro slabou ženu se to sice moc nehodí, leč každá slabá žena má silného muže, nebo aspoň kmotra. A vo tom to je, jak říká komik. Takže, dejte pokoj s tím právem!