Rozhovory prezidenta a premiéra v médiích

Mám na mysli interview Viliama Bucherta s prezidentem Václavem Klausem v Mladé frontě DNES a Alexadnra Kramera s premiérem Mirkem Topolánkem v Právu. Myslím, že delší citáty z těchto materiálů osvětlí dost výrazně značný rozdíl v duševním rozpoložení mezi řádným a čestným předsedou téže Občanské demokratické strany. Nelze také vyloučit, že se v tom odráží patnáctiletý věkový rozdíl mezi oběma našimi čelními politiky.

Začněme Topolánkem. V souvislosti s pádnou Kramerovou otázkou, co si počne s těžko řešitelným Čunkovým případem, pokud lidovci i zelení budou trvat na svých protichůdně nesmiřitelných postojích, premiér říká: "Budu se snažit vytvořit takové kombinační kanály, abychom z této situace vyšli ne oslabeni, ale posíleni. Američtí novináři mi říkají Born Survivor, to znamená člověk, který všechno přežije.

V našich novinách jsem se dočetl, že Topolánek měl zase štěstí. Štěstí jsem měl, když jsem stál v Grand Canyonu půl metru od chřestýše a nešlápl jsem na něj. Štěstí možná bylo, když letadlo, se kterým jsem letěl, se nezřítilo v orkánu a přistálo jako poslední v Tchaj-pej. Štěstí bylo, když jsem o sedm vteřin nestihl nastoupit do lanovky v Rio de Janeiro, která se utrhla.

Ale to, že pět let vedu ODS a vyhrávám všechny volby, to není štěstí. Stejně tak není štěstí, že dokážu integrovat vládní koalici a nacházet cesty, jak přežívat její krize. To je schopnost, kterou mám, a věřte mi, že teď ze mne nemluví ješitnost, ono to opravdu takto funguje." Konec citátu. To tedy zní hodně sebevědomě. Alexandr Kramer buď z taktnosti, nebo z opomenutí nekontruje otázkou, v níž by padlo jméno Dalík.

Ale závěrem rozhovoru řekne cosi velmi výmluvného, za tím si každý musí toto jméno domyslet, však tu otázku posuďte sami. "Šel byste směle ne detektor lži a prohlásil tam: Ani já, ani moji spolupracovníci jsme se nepokusili podplatit poslance Kořistku, neměli jsme nic společného se vznikem a zveřejněním Kubiceho zprávy, nikdo z nás nepodplatil, ani nevydíral Melčáka ani Pohanku, nijak jsem nezasáhl do trestní kauzy Jiřího Čunka?" A Mirek Topolánek rozhodným tónem odpovídá, že "i na detektoru lži by na všechny čtyři otázky odpověděl s čistým svědomím čtyřikrát ne, ne, ne, ne".

Zní to podobně, jako když nedávno prohlásil, že na americkém radaru v Brdech Rusové nebudou, nebudou, nebudou, nebudou. No, a teď si porovnejme toto zcela jednoznačné vyjádření premiéra a předsedy ODS s tím, co v Mladé frontě DNES říká prezident a čestný předseda téže strany Václav Klaus. Na otázku: "Jak by vám podruhé zachutnala moc na Hradě?" Odpovídá: "To je mystifikace lidí, kteří nepochopili náš demokratický pluralistický parlamentní systém. Nejedná se o moc, nejsme v té kategorii. Prezident může mít vliv, možnost něco zatlačit, zapůsobit v nějakém směru, ale že by měl moc. Podívejte se, Kaplický tady postaví knihovnu bez ohledu na to, že se to prezidentovi nelíbí. Představitelé Evropské unie podepíší příští týden ústavní smlouvu, šetrně nazvanou reformní smlouva, bez ohledu na to, že náš prezident proti tomu brojí, jak může.

A v otázce globálního oteplování Al Gorové a Angely Merkelové vyhrají bez ohledu na to, co ten Klaus dělá. Takže vy hovoříte o moci, ale já mám někdy pocit absolutní bezmoci." Konec citátu. Podvědomě cítíme, že oba naši významní státníci poněkud přehánějí. Každý na jinou stranu. Ale něco z toho, co říkají, myslí asi přece jen upřímně. Abychom užili okřídleného rčení jednoho z Topolánkových předchůdců, který to rozhodně upřímně nemyslel. Mohu-li v této chvíli vstoupit do onoho bezděčného novinového duelu Topolánek - Klaus, pak musím přiznat, že ve své novinářské kategorii cítím spíš Klausovu bezmoc než Topolánkovu moc.

Nahlížím, že věci, jimž přestávám rozumět, si jdou svou cestou bez ohledu na to, co já jako novinář říkám v nejlepším úmyslu aspoň pootočit jejich chod rozumnějším směrem. A tak mi zbývá jen druhá složka novinářského poslání, totiž informovat své posluchače alespoň o nesporných faktech, která by mohla uniknout jejich pozornosti v záplavě každodenních událostí.

V tomto případě po autentických citátech dvou našich představitelů, které byste měli slyšet pilně a neomylně právě v našem politicko-adventním čase před příchodem či znovuzrozením prezidentského spasitele, a uvědomit si, kdo je u nás víc. Zda premiér, či prezident.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .