Rozčarování Carly del Ponteové

Ačkoli je ona sama poněkud rozladěna skutečností, že se nepodařilo před soud dostat někdejší vůdce Srbů v Bosně Radovana Karadžiče a generála Ratka Mladiče, může být spokojena. Ze 161 osob, obviněných ze zločinů spáchaných během jugoslávských válek jsou na svobodě už jen čtyři.

Během osmi let ve funkci se podařilo zatknout chorvatského generála Anteho Gotovinu, čemuž předcházelo přerušení vstupních rozhovorů s Evropskou unií. Jejím prostřednictvím totiž Carla del Ponteová mohla tlačit na post jugoslávské státy, aby hledané osoby vydávaly tribunálu. Zmíněné země se totiž dlouho bránily odkazům na vlastní zákony, které po určitou dobu znemožňovaly vydávání jejich občanů do zahraničí.

Nakonec se to dařilo a to i v případě někdejšího srbského a jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče. Ten byl zatčen v Srbsku poté, co se k tak riskantnímu kroku přes odpor posledního prezidenta Jugoslávie Vojislava Koštunici odhodlal srbský premiér Zoran Džindžič. Zaplatil za to životem, když byl před budovou srbské vlády zastřelen bývalým policistou.

Dopadení Miloševiče je označováno za největší triumf Carly del Ponteová. I když dosáhla svého jen částečně. Zmíněný srbský představitel zemřel po dva roky se vlekoucím procesu v haagském vězení, aniž by byl za svou nezpochybnitelnou účast na jugoslávských válkách odsouzen.

Před několika lety se v jednom diskusním pořadu BBC hádali dva politologové, zda Soudní tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii není v postatě zbytečnou institucí. Situace tehdy vyznívala pro tribunál spíše negativně. Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče se dopadnout nepodařilo. Slobodan Miloševič zemřel ve vězení bez verdiktu a dva další někdejší politici, prezidenti Chorvatska a Bosny Franjo Tudžman a Alija Izetbegovič podlehli svým nemocem na svobodě. To sice byla pravda, ale dlouholetým trestům neunikly další, byť níže postavené osoby, které během jugoslávských konfliktů a těsně po nich spoléhaly na svou beztrestnost. Carla del Ponteová má na zmíněných skutečnostech nezpochybnitelnou zásluhu. I když jak už jsme řekli, dělo se to často společně s jejími méně diplomatickými postupy.

Evropská unie před několika týdny parafovala asociační dohody se dvěma státy. Bosnou a Hercegovinou a se Srbskem. Zejména v druhém případě se potvrdila nesmlouvavost švýcarské právničky. Během včerejší rozlučkové tiskové konference znovu vyjádřila přesvědčení, že by Srbsko nemělo dostávat zelenou, dokud nevydá Mladiče s Karadžičem. Evropská unie se ale nyní snaží Srbsku vyjít v ústrety. Už proto, že tento balkánský stát přijde navzdory odporu naprosté většiny politiků i občanů o Kosovo. Provincii, která je považována za kolébku srbské kultury a náboženství. I když nezávislost, kterou požadují tamní Albánci, bude v budoucnu kontrolována právě misí Evropské unie.

Ta právě proto parafovala se Srbskem zmíněnou asociační dohodu, ačkoli jsou Ratko Mladič a Radovan Karadžič stále na svobodě, údajně pod ochranou bývalých důstojníků jugoslávské armády. Carla del Ponteová včera znovu EU vyzvala: Nic s Bělehradem nepodepisujte. Nakonec vám Mladiče s Karadžičem vydají. Nutno připomenout, že parafování je jen jakýmsi předběžným podpisem. Asociační dohoda nemusí být nakonec podepsána. I když se to nyní v srbském případě nezdá pravděpodobné. V Srbsku jsou v lednu prezidentské volby a Evropská unie by podpisem asociační dohody na dálku podpořila současného prezidenta Borise Tadiče.

Ačkoli je i on proti jakékoli možnosti odtržení Kosova, bude ve funkci mnohem přijatelnější než kandidát anti evropské Radikální strany, která jako alternativu nabízí srbským občanům přibližování k Rusku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .