Romain Gary: Příslib úsvitu

Už od úsvitu civilizace matky obvykle vkládají největší naděje do svých dětí. A je-li tou matkou neúspěšná ruská herečka, přežívající v meziválečné Francii jen kvůli svému nemanželskému synovi, pak jsou ty naděje přímo dramaticky velkolepé:

Tvoje jméno bude jednou vyryto zlatými písmeny na zdech lycena! Bude z tebe d´Annunzio! Victor Hugo! Tolstoj! Napoleon! Válečník a diplomat! Budeš se oblékat v Londýně! Všechny ženy ti budou padat k nohám!

Méně obvyklé už je, když matčin jedináček většinu těchto velkých snů naplní. A nejen na stránkách svých knih, ale i skutečně. Jde o životní příběh Romaina Garyho, válečného letce, francouzského spisovatele ruského původu, diplomata, hollywoodského režiséra, milovníka života a sebevraha – a především příběh jeho matky Niny Kacevové, jež se se synem protloukala v Rusku, Bělorusku, Polsku i Francii a živila jej nadějemi a láskou, kterou už mu pak nemohla dát žádná další žena.

Skládání účtů

Když román Příslib úsvitu koncem padesátých let dopíše, je už francouzským velvyslancem, má řadu vysokých vyznamenání za statečnost a Goncourtovu cenu za román Kořeny nebes. Jeho matka už je mrtvá – ale Gary jí v celém románu přesto skladá účty ze všech domácích úloh.

Pořád se ptá: „Udělal jsem toho dost, maminko?“ To vše v próze plné dojetí i humoru, ironie i patosu, jako by se v Garym geneticky i umělecky propojilo to nejlepší z ruské, židovské i francouzské literatury, včetně silného soucitu se všemi slabými tvory. Ne nadarmo Gary vzpomíná, jak se v dětství chtěl stát klaunem – tím moudrým a ubohým současně,  který vás rozesměje i rozpláče…

Gary končí svůj román na břehu Tichého oceánu, v Americe, kde žije, píše francouzsky i anglicky, točí filmy – a stále hledá lásku, kterou jej rozmazlila matka. Ještě neví, co všechno ho v životě ještě potká, pod kolika různými pseudonymy se ještě pokusí znovu oživit své dílo – a že ten poslední pseudonym, Émile Ajar, z něj znovu udělá literární hvězdu, jakkoli skutečný autor zůstane nepoznán.

Ještě odmítne (v roce 1978) druhou Goncourtovu cenu a vyvolá doslova hon na tajemného autora, ještě napíše další jímavé knihy o životních outsiderech, bude žít se slavnými herečkami, jak mu prorokovala matka, ale v jistém smyslu už navždy zůstane sám, jak si to sám předpověděl ve svých románových memoárech.