Rok prasete
Ve velkém se slaví. U nás masopust, v New Orleans Mardi Grass, v Riu karneval. A čínská pětina lidstva bouřlivě uvítala nový lunární rok prasete. Zatímco naše lidové tradice, pochodující americké jazzmany a Brazilce tančící sambu vcelku chápeme, s rokem prasete je trochu potíž. Současně se o něm totiž referuje jako o roku, od kterého všichni očekávají bohatství a blaženost, ale také o roku, který přinese neštěstí. Optimismus se v Číně odůvodňuje tím, že prase je pozitivní zvíře.
Navíc nyní nastala vítaná kombinace zlata s prasetem, což se stává jednou za šedesát let. Ženy v Číně mají za to, že děti, které se narodí v tomto roce, čeká v životě blahobyt a pokud jde o povahové rysy, mají být údajně čestné, pracovité, zdvořilé a věrné. Skeptici naopak tvrdí, že kvůli převaze nesouladných prvků ohně a vody půjde o rok konfliktů a šarvátek a zažijeme více bojů, vražd a pumových útoků. Jistý hongkongský expert připomněl, že právě v roce prasete byl vynalezen ruský kalašnikov. Navíc z pohledu vyznavačů islámu a judaismu nadešel rok zvířete nečistého.
V Asii by se tedy Číňané asi neměli svým prasečím rokem příliš chlubit. Jak se u nás lidově říká - "prase aby se v tom vyznalo". Svět mimochodem nepůsobil zrovna idylicky ani v právě skončeném čínském roce psa. Například pro Iráčany, Somálce či Libanonce to byl vyloženě rok pod psa. Jisté je, že z dvanácti zvířat svého zvířetníku slaví Číňané všechny, z čehož plyne, že život lze brát za všech okolností i z té lepší stránky. Takto vzato jsou na tom Číňané stejně jako Brazilci na Sambadromu anebo my s našim masopustem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
