Rok 2007 na Balkáně

K počátku loňského roku nahradila tradiční měnu tolar EURem. Jako první postkomunistická země.

V centru dění se však ocitlo zejména Srbsko. V lednu tam proběhly parlamentní volby. Zvítězila v nich Radikální strana. Toto anti evropské uskupení, jehož předseda Vojislav Šešelj se snaží před Haagským tribunálem pro bývalou Jugoslávii obhájit své velkosrbské přesvědčení, které spolurozpoutalo balkánské války v 90 tých letech uplynulého století, vyšlo z voleb jako nejsilnější. Radikálové však nedokázali získat nikoho do koalice a tak vládu nakonec sestavily další strany. Demokratická strana prezidenta Borise Tadiče, Demokratická strana Srbska předsedy vlády Vojislava Koštunici a G 17 plus, sdružení hospodářských reformátorů s Mladjanem Dinkičem v čele.

V koalici to sice občas skřípalo, nicméně v hlavní cause loňského roku-Kosovu se všechny zúčastněné strany shodly podle očekávání s Radikální stranou. To je neoddělitelnost Kosova, kde 90 procent obyvatel tvoří Albánci, od vlastního Srbska. Navzdory mnoha pokusům o sblížení stanovisek se mezinárodnímu společenství nepodařilo učinit žádný významnější posun. Albánci trvají na nezávislosti. Jakmile však toto slovo slyší srbská strana okamžitě odmítá. Obě strany se pak vzájemně obviňují z neúspěchu rozhovorů.

Jednání, která řídili diplomaté ze Spojených států, Ruska a Evropské unie tak 10. prosince skončila bezvýsledně. Kosovští Albánci slibují, že samostatnost vyhlásí v úzké koordinaci se zeměmi EU a dalšími státy, které jí hodlají akceptovat. Ochotu tak učinit naznačily Spojené státy a většina zemí Unie. Proti jsou podle očekávání země, které mají potenciální problémy s národnostními menšinami. Jde o Slovensko a Rumunsko, které mají na svých územích Maďary a také Kypr, po desetiletí rozdělený mezi Řeky a Turky.

Srbsko se na druhé straně opírá o rezoluci Rady bezpečnosti OSN číslo 1244, která zaručuje, že Kosovo zůstane součástí země. Bylo jasné, že nová rezoluce, která by nezohledňovala zájmy Bělehradu by nebyla přijata kvůli předem ohlášenému vetu Ruska. A tak se zřejmě jih Evropy dočká další hranice, tentokrát bez souhlasu OSN, což může být do budoucna nebezpečným precedentem. Ignorování stanoviska světové organizace může být opakováno i v dalších případech.

Bělehrad varuje, že přehodnotí úrovně diplomatických styků s těmi státy, které by na separaci Kosova přistoupily. Srbsko a Evropská unie navzdory faktu, že se zatím nepodařilo haagskému tribunálu vydat Ratka Mladiče, bývalého prezidenta státu bosenských Srbů Radovana Karadžiče a další dvě stále prchající osoby, parafovaly- tedy v uvozovkách předpodepsaly asociační dohodu. Ta je jakýmsi předstupněm plného členství země v Evropské unii.

Koncem prosince pak srbská Skupština odhlasovala deklaraci, ve které poslanci pohrozili, že asociační dohodu nebude parlament ratifikovat. V Evropě to vyvolalo podivení. Bělehrad se prý chová jako kdyby Srbsko nestálo o členství v Unii, ale naopak ta usilovala o jakýsi vstup do Srbska.

Ke krizi došlo i v Bosně a Hercegovině. Snaha tamního protektora, slovenského diplomata Jána Lajčáka o změnu hlasování v centrálních institucích, které by zefektivnilo především práci parlamentů, narazila na tvrdý odpor v srbské části země. Krize se vlekla několik týdnů a výsledkem byl málo čitelný kompromis, který nedal úplně za pravdu ani jedné ze stran. Podařilo se ale přiblížit podpis dohody o sjednocení policie, které dosud brzdilo přibližování Bosny a Hercegoviny euroatlantickým sdružením. Zejména NATO a EU.

Od 1. ledna letošního roku převzalo Slovinsko jako první z postkomunistických zemí šestiměsíční předsednictví EU. Slíbilo, že se pokusí země bývalé Jugoslávie dnešní Sedmadvacítce přiblížit. Je to úkol nesnadný, držme Slovinsku palce a nechme se překvapit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .