Rodící se vláda a její výhledy

O vládě nebylo rozhodnuto ani mezi vánočními svátky a Silvestrem. To jen předseda vlády spěchal na podpis koaliční smlouvy, aby se mu tato během svátečního poklidu a bujarých silvestrovských oslav nerozpadla pod rukama. Možná ho vystrašila slova předsedy KDU-ČSL, který se nechal slyšet, že když prezident odložil jmenování vlády na neurčito, tak není v podstatě kam spěchat ani s podpisem koaliční dohody. Koaliční smlouva přes toto vyjádření spatřila světlo světa mezi svátky, avšak o vládě nebylo jasné do konce roku starého a není o ní jasno ani na počátku toho nového.

Definitivní podobu vlády totiž komplikuje především fakt, že KDU-ČSL nemá jasno o personálním obsazení vládních postů, které na ně podle dojednané smlouvy připadly. A tak ani Mirek Topolánek nemohl dnes na slavnostní novoroční oběd s prezidentem republiky v Lánech přinést kompletní seznam jmen budoucí vlády. To do jisté míry otevírá pole pro ty, kteří se ještě i po podpisu smlouvy snaží o přehodnocení personálního obsazení budoucí vlády. Platí to zejména o jisté části ODS, které se nelíbí, že by se ODS měla vzdát klíčových ministerstev financí a pro místní rozvoj. Jejich názor poměrně jasně vyjádřil představitel středočeské ODS, senátor Jiří Oberfalzer, když řekl, že podle usnesení kongresu ODS si Mirek Topolánek musí nechat návrh vlády schválit výkonnou radou, a tím pádem senátor předpokládá, že dnešní schůzka předsedy Topolánka s prezidentem Václavem Klausem bude mít pouze informativní charakter.

Mirek Topolánek však tyto hlasy odmítá a čeká pouze na to, jak se dohodne KDU-ČSL, koho vyšle do vlády. A lidovci si dávají svým způsobem načas, teprve dnes v sedmnáct hodin začalo pro budoucí vládní sestavu klíčové jednání vrcholného orgánu této strany. Ve hře je totiž stále poslední neobsazené vládní místo předsedy Legislativní rady vlády. Původně navržená kandidátka na tuto pozici Simeona Zikmundová se své kandidatury po některých mediálních atacích vzdala, a tak nastal problém, kým ji nahradit. Na první pohled by se mohlo zdát, že věc by byla vyřešena nominací jiné osoby na tuto pozici, ale zdá se, že lidovci si při tak velkém počtu vládních pozic ukousli poněkud větší sousto, než jsou schopni personálně strávit. A tak se znovu rozehrála vnitřní personální rošáda a podle některých informací, které během svátků pronikly na veřejnost, se uvažuje, že by se na tuto pozici mohl přesunout Cyril Svoboda. Ten však už jednou podobnou nabídku dostal, ale podle některých informací z vnitřku strany byl jí poněkud zaskočen a upřednostňoval obsazení plnohodnotného ministerstva.

Je tedy otázkou, zda v tuto chvíli přijme už jednou odmítnutou nabídku a vzdá se plnohodnotného postu ministra kultury. Svobodova nominace na tuto pozici byla také do jisté míry překvapením, protože se spekulovalo spíše o jeho návratu na post ministra zahraničí. Ten se mu však vzdálil ve chvíli, kdy toto ministerstvo na základě koaliční dohody připadlo zeleným. Předseda KDU-ČSL Jiří Čunek však s Cyrilem Svobodou do vládní pozice počítá, protože si zřejmě nechce rozházet poměrně vlivnou část strany, která za Svobodou stojí, a navíc se proslýchá, že je pojí i přátelské vztahy. Pokud tedy nepřistoupí Cyril Svoboda na tuto nabídku, může to znamenat i otevření dalších možných přesunů v rámci vládních pozic, a to možná nejen v prostoru křesel určených pro lidovce, pokud ti neseženou vhodnou osobu na post předsedy Legislativní rady vlády. Pokud by ale Cyril Svoboda přistoupil na přesun, uvolnilo by se tak místo ministra kultury, jehož obsazení je také v rukou lidovců.

O tomto scénáři se mezi svátky hodně hovořilo a na veřejnost se dostalo i jméno případného kandidáta na tento ministerský post. Jistě by bylo zajímavé zjistit, co vedlo předsedu strany, že nehledal kandidáty ve vlastních řadách, když na tuto pozici si mohl vybrat hned z několika kandidátů. Především je tu poslankyně Michaela Šojdrová, o které se uvažovalo při sestavování první trojkoaliční vlády, a dále je tu Jaromír Talíř, který už jednou ministrem kultury byl. Na veřejnost však proniklo jméno režisérky Heleny Třeštíkové, která nepopřela to, že by jí byla podobná nabídka učiněna. Režisérka Třeštíková je nesporným profesionálem a z čistě profesního a odborného hlediska se nedá kandidatuře nic vytknout. Má k resortu rozhodně mnohem blíže, než Cyril Svoboda. A v tom je právě ten problém a zkušenost s dosavadními ministry vzešlými z uměleckých kruhů to jen potvrzuje. Buď jsou jen návštěvníky premiér a s umělci udržují přátelské vztahy a do ničeho problematického se moc nepouštějí, nebo se od svých přátel oprostí a hledí si ministerstva a pak se dočkají do svých bývalých kolegů kritiky. Oba poslední ministři, shodou okolností herci, by mohli jistě vyprávět. Jejich bývalí kolegové totiž očekávali, že zůstanou takzvaně jedněmi z nich, což ovšem ministr být nemůže a nesmí. Stačí vzpomenout vánoční revoltu členů činohry Národního divadla, která se obrátila proti bývalému kolegovi Martinu Štěpánkovi.

A u nominace paní Třeštíkové hrozí něco podobného. Sama totiž nechtěně v rozhovoru prozradila, že ji trápí situace naší kinematografie a že na ni přispíváme nejméně z celé Evropy. A prozradila také, že po zveřejnění nominace už ji kontaktovali někteří filmaři, kteří zřejmě očekávají, že se postará o zlepšení. Otázkou ovšem je, na úkor čeho nebo koho. V této souvislosti je zajímavé, kdo ji v této věci kontaktoval. Podle paní režisérky to byli mimo jiné producent Ondřej Trojan a režisér Jan Hřebejk, dva tvůrci, kteří si na nedostatek realizace v uplynulém období stěžovat jistě nemohou. Možná však, že měli oba pánové obavu o to, aby se dostalo financí i na tvorbu těch mnoha dalších tvůrců, kteří už takové štěstí jako oni neměli. I tak je ale podobné zvýhodňování určitého kulturního segmentu nepřípustné. A jen jako úsměvná perlička pak stojí za zmínku vyjádření paní režisérky, že by si za jistých okolností dokázala představit skloubení své tvůrčí filmařské práce s prací ministra.

Za těchto okolností by možná bylo lepší, kdyby na ministerský post usedl politik, který je schopen a ochoten naslouchat, ale není výkonným umělcem. České kultuře by to jistě neuškodilo a spíše by to zabránilo uměleckým žabomyším válkám. Volba je ale v rukou stranických orgánů KDU-ČSL a po dnešním večeru budeme mít v této otázce jasno.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .