Ročně vznikají desítky sekt, jejich vůdci věří ve svou výjimečnost, vysvětluje odbornice

V případu jsou obžalované dvě vysokoškolsky vzdělané ženy. Podle odbornice z přitom vzdělání není překážkou pro to, aby člověk věřil něčemu, co se většinové společnosti může zdát jako zjevné bludy a nesmysly.

Čtěte také

Sekta z Kutné Hory: soud rozplétá příběh srovnatelný s kuřimskou kauzou

„Člověk nemusí být hloupý ani nevzdělaný. Spíše naopak vzdělaní lidé, kteří jsou více přemýšliví a citliví, si více uvědomují nejistotu a komplikovanost světa kolem nás a mohou toužit po zjednodušení,“ vysvětluje Schlichtsová, která působí na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty UK.

Vše podle ní spíše souvisí se sebevědomím a schopností nepodlehnout obavám a myšlence, že je jen jedna správná cesta. „Člověk je bytost racionalizující – to, po čem toužíme, si zpětně dokážeme vysvětlit a ospravedlnit. Nedokážeme ale vypnout potřebu pozitivní zpětné vazby, bezpečí a schválení. S tím vším vyrůstáme a jsme vychováváni,“ dodává.

Schlichtsová vysvětluje, že sekty jsou v jádru náboženské a založené na víře. Jejich členové často odmítají institucionalizované náboženství a neztotožňují se s tím, že by byli součástí nějaké církve nebo organizovaného společenství.

„Říkají, a ze začátku to tak je, že si platí nějaké duchovní služby nebo léčení. Časem jim může třeba ulevit a oni dojdou k tomu, že jde o výjimečnou bytost. Pak už záleží na určitém narcisismu toho vůdce, zda je ochoten tuto roli přijmout,“ uvádí.

Zázemí a opora

Předpokladem prý zároveň je, že vůdce je skutečně přesvědčen o svých schopnostech. Členové sekty v ní naopak nacházejí útěchu a podporu ve své nejistotě.

„Probíhají tam velmi dynamické vztahy vyznačující se velkou blízkostí a sdílením silných emocí. Někdy v tom hraje roli i sexualita. Člověk tam může najít velké zázemí a oporu,“ popisuje Schlichtsová.

Čtěte také

Japonci po vraždě expremiéra Abeho podepisují petice za rozpuštění Moonovy sekty. Letité spojenectví vlády s touto církví tak dostává trhliny

Protože slovo sekta má pejorativní nádech, religionisté preferují neutrálnější termín nové náboženské hnutí.

„Lidé nevstupují do sekt. Vstupují do duchovních společenství lidí, kteří jsou stejně naladění, vyjadřují si podporu a mají stejný cíl a názory. Změna samozřejmě není ze dne na den,“ podotýká.

V některých případech může dojít i k opuštění zaměstnání nebo ukončení některých či všech dosavadních vztahů, rodiny a přátel: „Ti lidé si navzájem dávají doporučení, a pokud ten budoucí stoupenec někam přichází, tak s tím, že je přesvědčen, že ho čeká něco výjimečného. A většinou přichází za tím léčitelem, duchovním učitelem, mistrem.“

Podle Schlichtsové je možné najít společné rysy mezi fungováním sekt a některých politických stran a hnutí: „Do jejich čela se vždy probojuje někdo, kdo si dokáže získat stoupence. Důležitý je mechanismus, kolik jich potřebuje přesvědčit. Většinou to ale jsou osobnosti, které si založí stranu na základě toho, že už mají dostatek následovníků.“

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.