Robert Schuster: Věčně neutrální Švýcarsko se kvůli válce na Ukrajině opatrně mění

24. duben 2023

Rodina vojensky neutrálních evropských států po ruské invazi na Ukrajinu výrazně prořídla. Zatímco Finsko a Švédsko si podaly přihlášku do Severoatlantické aliance, přičemž Finsko se už stalo jejím plnohodnotným členem, zůstávají Irsko, Rakousko a Švýcarsko nadále mimo západní obranné společenství.

To samozřejmě neznamená, že by na ruskou invazi vůbec nereagovaly nebo byly vůči ní lhostejné. Naopak ji odsoudily a v rámci svých možností se zapojily do humanitární pomoci napadené Ukrajině.

Čtěte také

Avšak dodávky zbraní či jakákoli nepřímá podpora ukrajinské armádě nepřipadá pro neutrální trojlístek, s odkazem na jejich status, v úvahu.

Závazky, které z toho plynou, vnímá obzvlášť silně Švýcarsko, které není na rozdíl od Rakouska a Irska ani členem Evropské unie. Takže ani nemělo povinnost připojit se k ekonomickým sankcím vyhlášeným proti představitelům ruského režimu a jeho podporovatelům z řad oligarchů.

Pohled veřejnosti se změnil

Vzhledem k tomu, že mnozí z nich v minulosti nakoupili ve Švýcarsku nemovitosti, případně tam i jinak investovali, čelila zdejší vláda značnému tlaku, aby se navzdory svému neutrálnímu statusu k sankcím připojila.

Koneckonců i sídlo společnosti Nord Stream provozující stejnojmenný plynovod, a tím pádem jeden ze symbolů ruské mocenské politiky posledních let, měl své sídlo ve švýcarském Zugu, který je vyhlášený pro své nízké daně.

Čtěte také

Vzhledem k letité švýcarské zdrženlivosti ve vztahu k mezinárodním konfliktům proto mělo určitou logiku, že ještě před vpádem na Ukrajinu zaslal ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov švýcarské vládě oficiální dopis se žádostí, aby upřesnila, jak to má s neutralitou.

Zřejmě tím narážel na Haagskou konvenci o povinnostech neutrálních států z roku 1907, kterou v Švýcaři v minulosti vždy důsledně uplatňovali.

Lavrov sice oficiální odpověď nedostal. Přesto bylo Švýcarsko velmi záhy po ruské invazi nuceno zajmout stanovisko. A to i u tak zdánlivě prosté otázky, zda je přípustné ve švýcarských nemocnicích ošetřovat zraněné ukrajinské vojáky, kteří by se pak s největší pravděpodobností znovu vrátili na frontu a zapojili do bojů.

A když souhlasila neutrální země s ošetřením zraněných Ukrajinců, neměla by být podobně svolná i ohledně případné péče o zraněné ruské vojáky?

Podobné debaty se točily i kolem možnosti dodávek vojenské techniky, a to tím spíš, že švýcarská armáda je tradičně velmi moderně vyzbrojená. Proto také vláda velmi záhy čelila požadavku na dodávku vojenského materiálu.

Zjistilo se například, že Švýcarsko je jednou z mála zemí, která má ještě zásoby munice potřebné pro protiletecké systémy Gepard, a které dodalo Ukrajině Německo. Totéž se teď ukazuje u tanků Leopard ze Švýcarska.

Čtěte také

Reagovat na žádosti zahraničních partnerů pokaždé odmítavě přestalo být možné. Oficiální Švýcarsko proto začalo svůj přístup pomalu měnit. Změnil se i pohled veřejnosti. V průzkumech podporuje dodávky zbraní Ukrajině okolo 55 procent občanů.

V parlamentu se už proto diskutuje o způsobech, jak ulehčit vývoz zbraní do třetích zemí. Uvažuje se buď o speciálním zákonu, který by byl šitý na míru Ukrajině a dovolující okamžité přímé dodávky. Nebo by se mohla výrazně zkrátit doba, po kterou by státy kupující zbraně ve Švýcarsku, je nesměly dodat třetím zemím.

Roste ovšem tlak i ze strany zbrojařů. Řada evropských států v čele s Německem totiž kvůli stávajícím přísným pravidlům ohlásila, že budou v budoucnu nakupovat jinde, aby pak bylo možné s vojenským materiálem volně nakládat. Takže švýcarským zbrojařům hrozí, že přijdou o lukrativní zakázky.

Robert Schuster

Přesto ale zůstává v části společnosti odpor vůči změně dosavadního přístupu velký.

Zásadně proti je třeba nejsilnější strana v zemi, konzervativní a euroskeptická Švýcarská lidová strana. Už začala sbírat podpisy pro vypsání referenda, které by nejenom zakazovalo se jakkoli zapojovat do mezinárodních konfliktů, ale v mnohém by znamenalo, že Švýcarsko by bylo ve svých možnostech omezeno ještě víc než dosud.

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.