Kamila Pešeková: Slovensku hrozí, že ho ostatní začnou úplně ignorovat
Jako jediný představitel členského státu Evropské unie se slovenský premiér Robert Fico zúčastnil oslav konce druhé světové války přímo v Moskvě. Při příležitosti tak zvaného Dne vítězství nad fašismem položil společně s nejvyššími politickými představiteli dalších zemí květiny u hrobu neznámého vojína.
Především ale dělal stafáž ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, se kterým se setkal. Kromě prezidenta Ruské federace se Fico potkal také s prezidenty Číny a Brazílie a s generálním tajemníkem Komunistické strany Vietnamu.
Čtěte také
Svou cestu posléze označil za mimořádně úspěšnou. Ty čtyři hodiny v letadle navíc, na které si původně stěžoval, protože mu pobaltské státy nedovolily přeletět přes jejich území, mu už pak zřejmě zase tolik nevadily. V každém případě už jenom tím, že se Ficova cesta do Moskvy vůbec konala, si vysloužil slovenský předseda vlády značnou mezinárodní pozornost.
Jeho záměr kritizovala šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová, když o něm prohlásila, že stojí na nesprávné straně dějin. Fico, který si zakládá na tom, že svá rozhodnutí přijímá „suverénně“, si to pochopitelně nenechal líbit. Na druhé straně se ale netvářil, že by mu její kritika nějak vadila.
Když nás nebudou chtít na západě
Naopak, opět mohl tak jako v minulosti už několikrát, ukázat prstem na „zlý Brusel“, který se snaží jeho i všechny ostatní poučovat, co je a co není správné. Jeho příznivci doma takové „nekompromisní“ vystupování jistě ocení.
Čtěte také
Ne všichni na Slovensku to ale vidí stejně. V pořadí už druhá cesta slovenského premiéra do Moskvy za posledních několik měsíců spustila velkou vlnu kritiky. Opozice to označila za „zradu slovenských zájmů“, někteří komentátoři dokonce za vlastizradu. Tisíce lidí se opět shromáždily na náměstích slovenských měst, aby daly najevo svůj nesouhlas s Ficovou cestou.
Je přitom zajímavé, že ani slovenská vládní koalice nebyla ve svých názorech jednotná. Především představitelé strany Hlas neskrývali opatrný nesouhlas. Ministr školství Tomáš Drucker zdůraznil, že Fico nebyl v Moskvě za celou vládní koalici, ale za svoji stranu.
Podobným způsobem reagoval předseda slovenského parlamentu Richard Raši, čili hned po prezidentovi druhý nejvyšší ústavní činitel země, který během návštěvy Prahy připomínal, že místo Slovenska je v Evropské unii a nemůže být nikde jinde.
Jeho premiér si to ale zřejmě nemyslí. Svým počínáním dělá všechno proto, aby se dál prohluboval příkop mezi Evropskou unií a Slovenskem. A mohl to pak vzít jako záminku, aby hledal spojence jinde – v Rusku, ve střední Asii nebo Číně. Takto postupoval už jeden z jeho předchůdců, Vladimír Mečiar. Ten prohlásil památnou větu, že „když nás nebudou chtít na západě, obrátíme se na východ“.
Výsledkem byla bezprecedentní izolace Slovenska, které v přeneseném slova smyslu jakoby na pár let zmizelo z mapy Evropy, upadlo do zapomnění, kam nikdo z ostatních lídrů nejezdil a o dění v zemi se nezajímal. A když vás někdo začne ignorovat, tak je to kolikrát daleko horší, než když vás pořád za něco kritizuje.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
