Robert Schuster: V poločase vládnutí vrávorá Scholzova koalice nad propastí

Zjednodušeně řečeno, ústavní soudci zakázali Scholzovu kabinetu, aby na to využil 60 miliard eur, které původně zbyly z fondu určeného na pomoc během covidové pandemie.

Čtěte také

Robert Schuster: Válka na Ukrajině změnila Německo víc, než se čekalo

Vláda chtěla nevyužité prostředky přesunout na zelené projekty, zároveň ale obejít platnou dluhovou brzdu. Miliardový fond měl existovat mimo oficiální rozpočet a sloužit k zateplování domů či nahrazování kotlů na fosilní paliva nebo budování dobíjecích stanic pro elektromobily.

Nicméně časem se z fondu stala jakási samoobsluha, kde si každé ministerstvo mohlo nějakou tu miliardu vzít, třeba také na projekty, které se zelenou ekonomikou vůbec nesouvisí. Příkladem může být mnohamiliardová státní podpora pro vybudování nové továrny na čipy ve východním Německu. Jedna z největších zahraničních investic v zemi za poslední roky dostala velkorysou státní pobídku právě ze zeleného transformačního fondu.

Rekordně nízká podpora pro vládu

Čtěte také

Robert Schuster: Německý kancléř Scholz dál tápe v zahraniční politice

Pro koalici Scholzových sociálních demokratů, Zelených a liberálů, která bývá kvůli stranickým barvám zúčastněných uskupení označována jako „semaforová“, je rozhodnutí ústavního soudu tvrdou ránou. Právě s projektem modernizace hospodářství směrem k udržitelnosti spojila svou budoucnost a také od toho odvozuje svou legitimitu. Teď ovšem musí hledat způsob, jak to celé financovat. Existuje několik možností, přičemž každá z nich je značně výbušná.

První je uložit zelenou transformaci v původně zamýšleném rozsahu k ledu, případně počkat na lepší časy. To nepřipustí Zelení, pro něž je zelená transformace ekonomiky a společnosti dlouhodobě nejdůležitějším politickým cílem. Pokud by se ho vzdali, popřeli by nejenom důvod, proč vůbec vstupovali do vlády, ale i sami sebe.

Druhá možnost je hledat úspory v současném rozpočtu. To by ale pravděpodobně šlo na úkor sociálních dávek a podpor, což je červená linie pro sociální demokraty. Ti už totiž dávají nějakou dobu najevo, že bylo už dost ohledů na nejrůznější krize a že je třeba znovu investovat do lidí.

Čtěte také

Robert Schuster: Německá vládní koalice se věnuje podružnostem, na velkých tématech se neshodne

Třetí varianta by znamenala uvolnit nebo dokonce úplně zrušit dluhovou brzdu. To by dovolilo otevřít všechna stavidla, najednou by bylo dost peněz na zelenou transformaci i na sociální výdaje. Má to ale háček. Dodržování dluhové brzdy, a tím pádem i rozpočtové odpovědnosti, si dali jako hlavní cíl liberálové.

Koneckonců to byl před dvěma lety hlavní důvod, proč tak moc stáli o ministerstvo financí a nakonec ho také dostali. Liberálové jsou mimochodem za účast v Scholzově vládě biti ze všech nejvíc. Často se jim počínání obou levicových stran jeví jako permanentní přesilovka a oni sami se ocitají v situaci, kdy se snaží zabránit tomu nejhoršímu. Výsledkem je, že při regionálních volbách jdou liberálové od porážky k porážce.

Robert Schuster|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jejich členové proto rozjeli hned několik podpisových akcí s cílem dosáhnout vnitrostranického referenda, které by ukončilo účast v Scholzově koalici. Zcela v souladu s dřívějším heslem liberálního předsedy Christiana Lindnera, že lepší je nevládnout vůbec, než vládnout špatně.

To vše se děje na pozadí skutečnosti, že podpora občanů pro německou vládu je na rekordně nízké úrovni. Podle některých průzkumů mají tři vládní strany dohromady méně procent, než kolik vykazuje hlavní opoziční strana, křesťanští demokraté. To je dost alarmující pro koalici, která nastupovala s velkými ambicemi, teď ale vrávorá nad propastí. Nejenom že má proti sobě většinu veřejnosti, teď jí ještě navíc vystavili nelichotivý účet i ústavní soudci.

Autor je komentátor Lidových novin