Robert Schuster: V blízkovýchodním konfliktu přešlo Rakousko z jedné strany na druhou
Mezi čtrnácti státy, které se před časem na půdě Organizace spojených národů postavily proti rezoluci týkající se aktuální války Izraele proti radikálnímu islamistickému hnutí Hamás, bylo vedle Spojených států nebo České republiky také Rakousko. Pro Vídeň znamená jasné odmítnutí textu rezoluce, kde vůbec nebyly zmiňovány zločiny teroristů spáchaných na izraelském území, zcela zásadní změnu.
V minulých desetiletích totiž Rakušané udržovali velmi intenzívní politické a obchodní kontakty s arabským světem, jejichž součástí byly i dodávky těžební techniky nebo zbraní.
Čtěte také
Socialistický kancléř Bruno Kreisky, ač sám židovského původu, v 70. letech jako jeden z prvních západních státníků oficiálně přijal palestinského vůdce Jásira Arafata či libyjského diktátora Muammára Kaddáfího. Nostalgici na danou dobu vzpomínají jako na vrcholné období rakouské zahraniční politiky.
I to byl důvod, proč rakousko-izraelské vztahy připomínaly jízdu na horské dráze. Největšího dna zřejmě dosáhly během kampaně před zvolením bývalého generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima do čela státu v roce 1986, kterou doprovázely místy zcela jasné projevy antisemitismu. Také kvůli tomu pak neměl Izrael ve Vídni několik let velvyslance.
Zdrženlivá levice
Čtěte také
Obrat opačným směrem a k výrazné podpoře židovského státu se datuje od roku 2017 a souvisí s příchodem kancléře Sebastiana Kurze do čela vlády. Reagoval tehdy i na vnitropolitickou realitu v zemi, kdy jeho lidovci vytvořili vládu s pravicovými Svobodnými.
Jinými slovy se stranou, která má silné kořeny ve velkoněmecké ideologii, jejíž nedílnou součástí byl i antisemitismus. Zástupci Izraele odmítali být se Svobodnými v kontaktu, naopak o to většího spojence měli v Kurzovi. Z toho se pak časem vyvinuly silné osobní sympatie k izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi.
Dosud nejviditelnějším projevem náklonnosti vůči Izraeli ovšem bylo, když nechal Kurz během předchozí dvoutýdenní války mezi hnutím Hamás a Izraelem z května 2021 vyvěsit na budově kancléřství izraelské vlajky.
Čtěte také
To se stalo mimochodem v předvečer návštěvy íránského ministra zahraničních věcí Mohammada Zarífa, který měl do Vídně přijet kvůli jednáním o jaderné dohodě. Na protest proti izraelské vlajce svou návštěvu nakonec zrušil.
Kurz už sice kancléřem není, jeho nástupce Karl Nehammer v dosavadní proizraelské politice pokračuje. Těžko odhadnout, o jak velký společenský konsensus se může opřít. Ani ulicím Vídně se v posledních týdnech nevyhnuly velké propalestinské demonstrace včetně výtržností, jako když byla z hlavní městské synagogy stržena izraelská vlajka. Nebo nejčerstvěji se to ukázalo v případě žhářského útoku na obřadní síň židovské části vídeňského ústředního hřbitova.
U ostatních rakouských stran situace ohledně Izraele tak jednoznačná není. Socialistická a ekologická levice je spíš zdrženlivá, omezila se na odsouzení teroristických útoků na izraelském území. S dalšími projevy solidarity váhá, zřejmě hlavně kvůli osobě premiéra Netanjahua, jehož dlouhodobou roli v izraelské politice vnímá jako spornou.
Pravicoví Svobodní, kteří už řadu měsíců vedou průzkumy veřejného mínění, se sice snaží být ostentativně proizraelští. U nich však člověk nikdy neví, kdy se v jejich řadách zase objeví nějaký nový případ antisemitismu či zpochybňování holocaustu. Dá se prohlásit, že výrazná a někdy i demonstrativní politická podpora, kterou Rakousko Izraeli v posledních letech poskytovalo, není vytesána do kamene na věky věků.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
