Robert Schuster: Ruské stíny nad Rakouskem
V postojích, které v současné době zastávají jednotlivé členské státy Evropské unie k válce na Ukrajině, se často odráží, jaké měly předtím vztahy s Ruskem. Třeba v případě Polska byly odjakživa poznamenány silným napětím. Proto je dnes Polsko v čele zemí prosazujících tvrdou linii. Německo se zase naopak dlouho oddávalo mylné představě, že je možné Rusko připoutat blíž k západnímu společenství, když budou Evropané odebírat ruský plyn.
Jiné státy rovnou považovaly těsné vazby na Rusko jako cestu, jak zvýšit v Bruselu svou vlastní cenu, což je případ Maďarska. Chovalo se tak před válkou a stejně i nyní, jak ukázaly obstrukce premiéra Viktora Orbána při schvalování unijního ropného embarga.
Čtěte také
Zcela specifická je ale situace Rakouska. Jeho politici udržovali dlouhodobě těsné vztahy s ruským vedením, mnozí z nich pak po odchodu z veřejného života zakotvili v některém ze státních koncernů blízkých Kremlu. Zřejmě to byla odměna za to, jak moc prosazovali ruské zájmy, nejenom doma v Rakousku, ale i v Evropské unii.
Po ruské invazi na Ukrajinu sice postupně odešli z nejrůznějších dozorčích rad. Přesto se ale Rakušané snažili zůstat s Ruskem v kontaktu, takže například kancléř Karl Nehammer se několik týdnů po přepadení Ukrajiny vydal překvapivě do Moskvy, kde se sešel s prezidentem Vladimirem Putinem.
Dodnes není úplně jasné, co bylo jeho skutečným motivem, protože i jemu muselo být jasné, že přesvědčit vládce Kremlu, aby ukončil boje na Ukrajině, bylo nereálné.
Chyba? Nic se nestalo
Krátce po Nehammerově cestě se začalo spekulovat, zda při ní nešlo hlavně o zajištění dodávek energetických surovin do Rakouska. Asi by to nebylo překvapivé. Nedávno totiž vyšlo najevo, že jedna nejmenovaná západní tajná služba před lety výslovně varovala vídeňskou vládu, aby nejmenovala německého manažera Rainera Seeleho do čela rakouské energetické firmy OMV. Důvod byl prostý: Jeho přílišná blízkost vůči ruskému koncernu Gazprom, čili energetické divizi Kremlu.
Čtěte také
Zpětně se dá říct, že Seele skutečně splnil, co od něj v Moskvě očekávali. Zasloužil se o to, že v roce 2018 byla uzavřena smlouva s Gazpromem na dodávky plynu až do roku 2040. I kvůli ní se stalo Rakousko z osmdesáti procent závislé na Rusku. Nepřekvapí proto, že podpisu tak „výhodné“ dohody ve Vídni osobně přihlíželi jak tehdejší rakouský kancléř Sebastian Kurz, tak i ruský prezident Vladimir Putin.
Rok 2018 byl vůbec, pokud jde o kontakty nejvyšších představitelů Rakouska a Ruska, velmi intenzivní. Kurz se totiž s Putinem ve zmíněném roce sešel při nejrůznějších příležitostech celkem čtyřikrát. Rakouský kancléř pak také intervenoval ve Spojených státech prospěch prokremelského oligarchy Olega Děripasky, aby ho Washington škrtl ze seznamu osobností, které čelily sankcím.
Tolik nedávná historie. Dalo by se asi čekat, že pod vlivem ruské agrese na Ukrajině nastane u rakouského politického vedení nějaká reflexe a přílišné nadbíhání Moskvě bude označeno za chybu. Nic takového ovšem zatím nenastalo. Ruské stíny nad Rakouskem jsou silnější, než se zdálo.
Autor je komentátor Lidových novin
Související
-
Robert Schuster: Rakouský prezident usiluje o znovuzvolení, debatě o neutralitě se zatím vyhýbá
Rakušané budou letos vybírat nového prezidenta. Vlastně by možná ani nemuseli, protože ten stávající, Alexander Van der Bellen, oznámil, že chce být hlavou státu dál.
-
Tereza Chaloupková: Rakouská neutralita na vážkách?
Pomáhat teď znamená být připraven žít následujících pár generací pospolu. Rakousko to dobře ví a i přesto, nebo právě proto teď pomáhá obdobně jako dřív.
-
Robert Schuster: Rakousko se drží křečovitě své neutrality, ukrajinské válce navzdory
Řada evropských států, které byly až dosud politicky a vojensky neutrální, začala přehodnocovat svůj dosavadní přístup k obranné a bezpečnostní politice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
