Robert Schuster: Orbán nepřestane provokovat. Popřel by sám sebe
Evropští lidovci zažehnali na poslední chvíli oheň, který se mohl proměnit v požár a zničit jejich ambice obsadit po příštích volbách do Evropského parlamentu klíčové pozice v unii.
Rozhodli totiž, že maďarská vládní strana Fidesz premiéra Viktora Orbána zatím nebude vyloučena z jejích řad.
Adam Černý: Evropští lidovci kladou Viktoru Orbánovi podmínky
Dlouholetý bavorský politik a nyní i kandidát na příštího předsedu Evropské komise zněl nekompromisně.
Na přechodnou dobu jí bude pozastaveno členství ve střechové organizaci evropských křesťanských demokratů a na podzim se má rozhodnout, co s ní bude dál. Společný postup při květnových eurovolbách tak ohrožený není, stejně tak ani pozdější spolupráce v parlamentu.
Jedná se jinými slovy o klasický kompromis, a to přesto, že rostoucí počet členských stran tlačil na to, se s Maďary rozejít. Domnívají se, že Orbán a jeho lidé již dávno opustili společné základy křesťanskodemokraticky motivované politiky, k nimž pořád ještě patří bezvýhradný respekt ke každé lidské bytosti, subsidiarita a také solidarita silnějších se slabšími.
Kdo sledoval politiku Orbánovy vlády v minulých letech, například její počínání během migrační krize, jak zůstala pasivní tváří v tvář kolabujícímu systému veřejného školství a zdravotnictví a především pak pozoroval případy stále větší a větší kumulace majetku v rukou několika málo vyvolených, musel vidět, jak moc to bylo vzdálené politice politických stran, jejichž kořeny sahaly do období vzniku svépomocných křesťansko-sociálních spolků z konce 19. století.
Co ostatní ještě snesou?
Ze všeho nejvíc tomu ale odporuje Orbánovo ostentativní opovrhování principy liberální demokracie, proti níž staví vlastní vizi tak zvaného iliberálního uspořádání v čele se silným vůdcem a ústředním politickým silovým polem – čili jakousi jednotnou všeobjímající politickou organizací.
Luboš Palata: Evropští lidovci projevili vůči Orbánovi zbabělost a mnichovanství
Středeční pozastavení členství Fideszu Viktora Orbána v Evropské lidové straně je slovy klasika „příliš málo a příliš pozdě“.
To musí nutně vést ke vzniku politického systému, kde nedochází ke střídání vlády a z voleb na nejrůznějších úrovních se stávají vyprázdněné rituály, aniž by mohly cokoli reálně změnit. Rusko, Turecko anebo také Írán jsou toho příkladem.
Jenomže každý politik disponující výkonnou mocí, který se nemusí bát, že ho někdo na základě demokratických voleb sesadí, jemuž nemá kdo oponovat – například prostřednictvím přímé politické konkurence, sdělovacích prostředků nebo občanské společnosti, se dostane časem do fáze, kdy začne dělat chyby, které si ale nebude připouštět, a proto je nebude ani korigovat.
Viníky bude hledat jinde – například v zahraničí u rivalizujících států, globálních mezinárodních organizací či vlivných osobností finančního světa. Musí proto neustále přiživovat strach z jejich vlivu a možného zásahu, aby si zajistil poslušnost svých voličů.
A přesně tak už řadu let postupuje i Orbán, který bez ohledu na to, jestli se v jeho zemi konají nebo nekonají volby, potřebuje udržovat své spoluobčany v neustálém napětí z údajně hrozícího vnějšího ohrožení a semknutosti.
Vzdálený Brusel s jeho politicko-byrokratickými elitami se k tomu hodí přímo ideálně. Takže kdo si myslí, že pozastavením členství u evropských lidovců Orbán své chování změní, ten se mýlí. Dál bude provokovat a zkoušet, co ostatní ještě snesou. Jinak by totiž popřel sám sebe i celý systém, který v minulých letech v Maďarsku vybudoval.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
