Robert Schuster: Odešel Michal Kováč, podceňovaný první prezident novodobě samostatného Slovenska
Ve středu zemřel ve věku 86 let někdejší slovenský prezident Michal Kováč, jenž byl v letech 1993 až 1998 první hlavou Slovenské republiky vzniklé po rozpadu československé federace.
Rodák z východoslovenské Ľubiše nedaleko Humenného, jenž patřil ke generaci tak zvaných osmašedesátníků, byl jako prezident přísně vzato pouze druhou volbou. Silný muž samostatného Slovenska a premiér Vladimír Mečiar totiž tlačil do prezidentského úřadu Kováčova jmenovce, o deset mladšího Romana.
Ten však mezi tehdejšími poslanci Slovenské národní rady dvakrát neuspěl. Přišla tak chvíle Michala Kováče – do té doby ne příliš známého dřívějšího slovenského ministra financí a krátce i šéfa posledního federálního parlamentu.
Populista Mečiar, o němž bylo známo, že často spoléhal na svou intuici, měl už zřejmě tenkrát zlou předtuchu, že jeho stranický místopředseda Michal Kováč pro něj jako prezident nebude bezhlavým spojencem.
Oba vrcholní politici již relativně záhy zkřížili své meče v otázce odvolání herce Milana Kňažka z čela ministerstva zahraničních věcí. Premiér se ho chtěl zbavit, ale prezident trval na tom, že nemá povinnost ministra odvolat. Nakonec Kováč ustoupil poté, co tehdy ještě populární Mečiar pohrozil demisí.
Nejpozději od tohoto okamžiku ale šéf slovenské vlády věděl, že hlava státu nebude pasívním vykonavatelem jeho vůle. Kováčův hvězdný okamžik nastal o rok později, v březnu 1994. V projevu před poslanci parlamentu obvinil Mečiara z toho, že rozděluje společnost a vnáší do ní svár.
V reakci na to pak parlament vyslovil vládě nedůvěru a ona musela odstoupit. Když se Mečiar po následných předčasných volbách vrátil, zcela nepokrytě veřejně prohlašoval, že na Slovensku nebude klid, dokud bude Michal Kováč prezidentem.
Kolo dějin nelze vrátit
Vyvrcholením této Mečiarem vyhlášené osobní války byl únos prezidentova syna do Rakouska, na čemž se podílela slovenská tajná služba vedená tehdy Mečiarovým mužem pro špinavou práci Ivanem Lexou.
Michal Kováč se, coby hlava státu, nikdy nepohyboval v intelektuálních výšinách prezidentů Česka - Václava Havla nebo Maďarska Arpáda Göncze. Pro něj, jenž většinu svého profesního života strávil na různých pozicích ve Státní bance československé, totiž byly odjakživa klíčové realismus a dodržování pravidel.
To bylo to o to těžší, že nově vzniklý stát doprovázelo bouřlivé nadšení velké části jeho obyvatel, přičemž vzhledem k historickému rozměru této události se mnohdy příliš nehledělo na detaily.
Jako první prezident musel Michal Kováč definovat nejenom smysl vlastního úřadu, který neměl na Slovensku žádnou tradici, ale i výrazně spoludefinovat slovenskou státnost, s jejíž minulostí to bylo ještě komplikovanější. Na čem ji založit? Bylo například možné a přípustné čerpat z odkazu válečného Slovenského štátu vedeného Jozefem Tisem?
To byly jenom některé z nejpalčivějších otázek, jež se objevily po 1. lednu 1993, kdy se Slovensko oficiálně osamostatnilo. V těchto věcech Kováč našlapoval velmi opatrně, a to i s vědomím, že kmotry samostatného státu byly mimo jiné slovenské exilové kruhy, jež většinou období Tisova Slovenského štátu nekriticky glorifikovaly.
A právě mnohými podceňovaný prezident Michal Kováč přispěl k tomu, že se ve slovenské společnosti usadilo přesvědčení, že kolo dějin nelze vrátit zpět.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
