Robert Schuster: Německé eurovolby aneb Poslední varování pro sociální demokraty
Nejvyšší představitelé obou vládních stran v Německu, křesťanských a sociálních demokratů, si už téměř zvykli na to, že volby jakéhokoli druhu pro ně zpravidla nekončí úspěchem.
Opět se to naplno ukázalo minulou neděli. Tentokrát to odnesli hlavně sociální demokraté. Nejenom že při eurovolbách ztratili 11 procent hlasů a museli přenechat Zeleným druhou příčku za vítěznými křesťanskými demokraty.
Robert Schuster: Němečtí sociální demokraté zaveleli vlevo v bok
Již více než deset let obchází německé sociální demokraty (SPD) strašidlo. Není to ovšem Marxův komunismus, tak jako v minulých stoletích, ale pouhé slovní spojení Hartz IV.
V tentýž den, kdy se volilo do Evropského parlamentu, hlasovali o složení nového zastupitelstva i občané nejmenší německé spolkové země, městského státu v Brémách.
Avšak ani v jejich tradiční baště se německým sociálním demokratům příliš nedařilo a poprvé po 73 letech přišli o prvenství. O to víc naopak zářili Zelení, kteří – jak ukázaly eurovolby – mají potenciál stát se natrvalo hlavní politickou sílou na německé levici.
A tak se ozvaly u sociálních demokratů tradiční reflexy, které jsou patrné pokaždé, když musí vedení strany vysvětlovat nějakou volební porážku. První reakcí je, že za všechno může účast strany ve spolkové vládní koalici vedené křesťanskými demokraty a jejich kancléřkou Angelou Merkelovou.
Na řadě Andrea Nahlesová
Robert Schuster: Je stoprocentní podpora u německých sociálních demokratů polibkem smrti?
Němečtí sociální demokraté procházejí v současné době největší krizí svých novodobých dějin. Po loňském nevalném volebním výsledku jim v průzkumech dál klesají preference a nebezpečně se blíží patnáctí procentům.
Hlavně levicové křídlo strany a její mládežnická sekce chtějí, aby sociální demokraté neoblíbenou vládu opustili, odešli do opozice, kde by mohli – jak oni tvrdí – uskutečňovat „autentickou levicovou politiku“.
Co na tom, že svých největších politických úspěchů v podobě zavedení plošné minimální mzdy nebo vyšších finančních podpor pro rodiny s dětmi by nikdy nedosáhli, pokud by stáli mimo vládu.
Dalším automatickým reflexem je volání po jiném stranickém předsedovi. To má u sociálních demokratů také tradici a nevyhnulo se to ani takovým lídrům, jako byli Willy Brandt, Gerhard Schröder nebo Martin Schulz.
Robert Schuster: Kostlivec německých sociálních demokratů se jmenuje Hartz IV
Němečtí sociální demokraté učinili minulý víkend pokus odrazit se od dna.
A teď je na řadě i Andrea Nahlesová, ačkoli kdysi nastupovala jako oblíbenkyně řadových členů a vnitrostranické levice. Teď po dvou prohraných volbách se snaží Nahlesová zachránit úprkem vpřed, když oznámila, že požádá poslanecký klub o vyslovení důvěry.
Pokud vyhraje, což je v tuhle chvíli hodně pravděpodobné, získá akorát trochu času navíc, a to až do příští porážky její strany. Ta už je na obzoru při podzimních volbách ve třech východoněmeckých spolkových zemích. Nejpozději pak se bude muset sociálnědemokratická strana rozhodnout.
Jestli zůstane ve vládě, bude dál ztrácet podporu voličů, až nakonec bude dosahovat už pouze jednociferných volebních výsledků, anebo z ní odejde a časem vytvoří levicový politický blok se Zelenými a postkomunisty. Druhá varianta by byla prospěšná nejenom pro historicky nejstarší stranu v Německu, ale v konečném důsledku i pro jeho demokracii.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
