Robert Schuster: Němci dali v eurovolbách políček kancléři Scholzovi
Asi není příliš přehnané tvrdit, že v největší členské zemi Evropské unie, v Německu, budily letošní volby do Evropského parlamentu obzvlášť velkou pozornost. Důvodů byla celá řada. Jednak podstatnou část společnosti zasáhlo před nějakou dobou něco, co by se dalo volně podle Václava Havla označit jako „blbá nálada“.
Ekonomika země chřadne, důvěra lidí nejenom v úřadující vládu, ale i obecně schopnost politiků řešit problémy země, je na rekordně nízké úrovni. K tomu je stále v nedohlednu konec války na Ukrajině, s čímž souvisí obavy, že se válka, kterou před více než dvěma lety rozpoutalo Rusko, rozšíří i do ostatních částí Evropy a přiblíží se tak k Německu.
Čtěte také
Na pozadí toho přinesly německé eurovolby několik důležitých poznatků.
Začněme u vítězů, jimiž jsou opoziční křesťanští demokraté. Získali skoro tolik hlasů jako strany úřadující vládní koalice kancléře Olafa Scholze dohromady. Jejich lídr Friedrich Merz to může brát jako potvrzení svého nového umírněně konzervativního kurzu, kdy se strana na rozdíl od minulosti nebojí přicházet s daleko vyhraněnějšími postoji, třeba v otázce migrace.
Zdaleka ale neplatí, že stejně dobře, jak nyní dopadly pro křesťanské demokraty eurovolby, se jim povede i za rok při těch celostátních. Dá se očekávat, že nejpozději během letní „okurkové sezony“ se ve straně rozproudí debata, kdo by ji měl vést jako volební lídr, a být tak adeptem na příštího německého kancléře.
Scholz na všech plakátech
Dalším vítězem německých eurovoleb jsou populisté z protimigrační Alternativy pro Německo (AfD). Získali sice skoro o polovinu méně hlasů než vítězové, ale skončili druzí. A to navzdory všem špionážním aférám jejích politiků a podezřením, že je platí Rusko a Čína.
Čtěte také
A také navzdory tomu, že v minulých měsících chodily pravidelně desítky tisíc Němců do ulic demonstrovat proti pravicovému radikalismu a xenofobii. Strana sice v průzkumech o něco oslabila, ale o to silnější byla zřejmě motivace jejího tvrdého jádra jít k volbám. Na východě Německa se AfD stala dokonce s velkým odstupem nejsilnějším uskupením.
U jejího úspěchu stojí za zmínku ještě jeden moment, a to že se jí mimořádné dobře dařilo u prvovoličů. Letos směli při eurovolbách v Německu poprvé hlasovat i šestnáctiletí. Vyvrátili často tradovaný mýtus, že mladí lidé inklinují k levici nebo ekologicko-pokrokovým stranám. Ne, v Německu hlasovali rovným dílem pro AfD a křesťanské demokraty, teprve pak následovali všichni ostatní.
Pokud jde o poražené, není úplně jednoduché stanovit toho, kdo dostal největší výprask. Pravděpodobně to jsou Zelení, kteří ještě před pěti lety triumfovali na vlně obav z klimatické krize. Tehdy skončili na druhém místě a dostali následně chuť vyhrát i německé parlamentní volby. Zdálo se, že požadavky doby a zejména přízeň mladé generace jim hrají do karet, i proto pro ně musí být výsledky letošních eurovoleb hodně velkým zklamáním.
Čtěte také
A kancléř Scholz? Ten musel přijmout skutečnost, že čísla o rekordně nízké důvěře v jeho vládu, která se už nějakou dobu objevují, nejsou jen abstraktními hodnotami. Teď dostal v podstatě z moci úřední, černé na bílém, potvrzení, že odrážejí skutečné postoje veřejnosti.
Jeho sociální demokraté navíc udělali tu chybu, že v uplynulé kampani Scholze velmi ofenzívně prezentovali. Byl vidět v podstatě na všech předvolebních plakátech vedle oficiální hlavní kandidátky Kateriny Barleyové. Mělo to sloužit mobilizaci voličů, ale skončilo to políčkem pro kancléře.
Pro Scholze to nevěstí nic dobrého. Do konce jeho mandátu v čele vlády mu zbývá nějakých patnáct měsíců. Že by dokázal dramaticky změnit styl svého vládnutí a jeho koalice najednou vyřešila vše, na co jí dosud chyběla odvaha nebo síla, je hodně nepravděpodobné. To už se dá spíš čekat, že se Scholzovi jeho koalice začne drolit pod rukama. Pro Německo by to nebyla úplně dobrá zpráva, pro Evropskou unii už vůbec ne.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
