Robert Schuster: Kdo tahá ve sporu o italský rozpočet za kratší konec?

15. listopad 2018
Evropská komise

V těchto dnech vrcholí konflikt mezi Bruselem a Římem o podobu italského státního rozpočtu na příští rok.

Tamní populistická vláda před několika týdny poslala Evropské komisi verzi počítající s výrazně vyšším zadlužením ve výši 2,4 procenta, než kolik by si země měla vzhledem ke svojí situaci dovolit.

Jan Macháček: Itálie má přepisovat, ale nechce

Evropští komisaři Valdis Dombrovskis (vpravo) a Pierre Moscovici

Evropská komise vůbec poprvé využila svoje posílené pravomoci a na základě Paktu stability a růstu a vrátila členské zemi, konkrétně Itálii, k přepracování rozpočet na příští rok.

Brusel ho podle očekávání vrátil k přepracování, nicméně vláda premiéra Giuseppe Conteho si také trvá na svém a nic na něm nezměnila. Teď jí hrozí, že klíčové unijní instituce zahájí proti Itálii disciplinární řízení, na jehož konci by mohla vzniknout povinnost zaplatit mnohamilionovou pokutu.

Vláda v Římě, kterou tvoří populistické Hnutí pěti hvězd a pravicová Liga, sice tvrdí, že vyšší zadlužení je zapotřebí, aby se podařilo probudit hospodářství.

Ve skutečnosti jde ale o financování nákladných předvolebních slibů obou stran. Mezi ně patří například snížení daní, zrušení důchodové reformy předchozích vlád či zavedení tak zvaného občanského příjmu pro dlouhodobě nezaměstnané.

Co ukázala řecká zkušenost

To by mělo podle představ vládních ekonomů vést k posílení vnitřní poptávky, a tím i hospodářskému oživení. Tím to ale nekončí. Především Hnutí pěti hvězd se zřejmě zhlédlo ve státním vlastnictví, jakožto nástroji, který nejlépe zabrání spekulacím s veřejnými statky, například vodou.

Itálie nikdy neměla přijmout euro. Ani odchod z eurozóny jí ale nepomůže, soudí ekonom Kohout

Pavel Kohout

Půjde Itálie ve stopách Řecka? Programové prohlášení nové italské vlády vzbuzuje u řady ekonomů obavy, plánuje totiž snižovat daně i věk odchodu do důchodu nebo zavedení zaručeného příjmu pro nízkopříjmové obyvatele.

V jiných případech má stát zase zjednat pořádek v soukromých společnostech, které nedělají z pohledu vlády svou práci dobře. Do toho také zapadá její záměr zestátnit dálniční společnost Autostrade per l´Italia, kterou činí zodpovědnou za zhroucení dálničního mostu v Janove letos v létě, v jehož troskách přišly o život desítky lidí.

A zestátnění by se mohla dočkat například i dlouhodobě prodělečná letecká společnost Alitalia, která stála v minulých desetiletích už několikrát před bankrotem, aby ji nakonec vlády, ať už pravicové nebo levicové, na poslední chvíli vzkřísily nějakou finanční injekcí.

Itálie se obrací zády k Evropské unii. Další státy jí můžou následovat, předvídá ekonomka

Giuseppe Conte

Profesorka ekonomie na Londýnské škole ekonomie a politických věd Lucrezia Reichlinová se ve svém textu na mezinárodním komentářovém serveru Project Syndicate zamýšlí, jaký vliv bude mít nová italská vláda na celou Evropskou unii. Podle ní je už teď možné rozpoznat, jak velké škody může na starém kontinentu napáchat politika Hnutí pěti hvězd (M5S) Luigiho Di Maia a Ligy Mattea Salviniho.

Vysvětlení, proč vláda v Římě riskuje konflikt s Evropskou unií, může být několik. Prvním je, že současná Komise bude reálně fungovat pouze do května příštího roku, kdy proběhnou nové volby do Evropského parlamentu. Do té doby buď nestihne řízení proti Itálii zahájit, anebo ho bude odkládat, aby neriskovala, že by se právě v Itálii eurovolby proměnily v neoficiální referendum o Evropské unii.

Veřejné pranýřování země by mohlo hnát voliče tamním populistům přímo do náruče. Podobně jako v jiných evropských zemích, se i ti v Itálii opájejí vidinou, že po květnových evropských volbách se politická situace v unii radikálně změní a váha centrálních institucí se oslabí.

Robert Schuster

Druhá úvaha vychází z předpokladu, že krátce poté, co se podařilo ukončit finanční pomoc Řecku, bude mít v Bruselu sotvakdo zájem na řešení další krizové situace, která by se ovšem tentokrát týkala třetí největší ekonomiky eurozóny.

Vláda v Římě se tak cítí být ve výhodě. Otázkou je, jak dlouho její odhodlání trvat si na svém, vydrží. I řecká zkušenost ukázala, že tamní premiér Alexis Tsipras tak dlouho provokoval Brusel svou neústupností, až nakonec časem všechny jeho podmínky splnil.

Spustit audio