Robert Schuster: Jak nemilovaná rakouská vláda zachránila „rudé Vídni“ energie
Rakouská vláda podnikla v minulých dnech nevídanou záchrannou akci. Během 72 hodin zajistila a poskytla úvěr společnosti Wien Energie, která je největší energetickou firmou v zemi a zásobuje dva miliony domácností v rakouské metropoli. Do potíží se společnost dostala kvůli stále rostoucím cenám energií a především rekordním částkám, za které se prodávají na burzách.
Ruku v ruce s nimi za krátkou chvíli také výrazně podražily kauce, které musejí účastníci obchodování zaplatit, aby ze systému nevypadli a vůbec se dostali k nějakým volným kapacitám. Vídni tak nezbylo nic jiného než se obrátit o pomoc na celostátní vládu. Dostala od ní potřebnou likviditu, aby nebyly ohroženy dodávky pro metropoli.
Čtěte také
Dalo by se říct: konec dobrý, všechno dobré. Jenomže namísto toho začalo vzájemné obviňování celostátní a vídeňské vlády, kdo za krizovou situaci může. Existuje jisté podezření, že energetická společnost ve vlastnictví rakouské metropole měla problémy již delší dobu. Akorát se o nich nevědělo, případně vedení města se je snažilo diskrétně vyřešit v zákulisí, třeba mimořádnými dotacemi ze svých rezerv.
Za normálních okolností by to asi stačilo a zřejmě nikdo by si napjaté situace nevšiml. Avšak na současné vyšponované ceny na trzích to bylo málo. Rakouský ministr financí Magnus Brunner proto vytknul vedení města, že si počínalo netransparentně a mělo se ozvat dřív. Na radnici si to ale nenechali líbit, a tak se snažili svést vinu na globální trhy, případně na spolkovou vládu, která údajně nečinně přihlížela a nesnažila se cenové dostihy aspoň trochu zpomalit.
Vídeňské ekonomické recepty
Epizoda okolo společnosti Wien Energie tak znovu potvrdila, jak moc velká panuje rivalita mezi vídeňskou radnicí a spolkovým kancléřstvím, které jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čárou jen několik set metrů. Má to dlouhou tradici a obzvlášť silně se to projevuje v situacích, pokud na radnici i ve spolkovém kancléřství sedí politici s odlišnou stranickou barvou, jako právě nyní.
Čtěte také
Zatímco v rakouské metropoli jsou už jedno celé století u moci sociální demokraté, celostátní vládu naopak v posledních letech vedou konzervativní lidovci. Napětí mezi nimi bylo cítit už během covidové pandemie, kdy šly Vídeň a ústřední vláda často úplně opačným směrem. Když třeba kancléř propagoval roušky a obhajoval uzávěry škol, byli ve Vídni zdrženliví. Jakmile v kancléřství naopak rozhodli, že ochrana nosu a úst může skončit, v metropoli povinnost zachovali i dlouho poté.
Vídeňští komunální politici si také často stěžovali, že s nimi z celostátní úrovně nikdo nic nekonzultuje a že jsou často postaveni před hotovou věc. Asi nejzřetelnější to bylo kdysi po zavedení covidového semaforu. Když byl systém spuštěn, byly všechny rakouské regiony nastaveny na zelenou barvu, tudíž jako bezproblémové, pouze metropole svítila oranžově.
Sociálnědemokratické vedení Vídně si dlouho zakládalo na tom, že je jakýmsi centrem odporu proti pravicové ústřední vládě. Svou legitimitu odjakživa čerpalo ze skutečnosti, že metropole byla dobře spravovaná a že se v ní dá dobře žít. Díky tradiční a rozsáhlé komunální bytové výstavbě dokázalo zajistit i relativně dostupné bydlení, což je v dnešní době obrovskou devizou. Nečekané problémy s městským dodavatelem energií ovšem ukázaly, že na současnou krizi jsou léty prověřené vídeňské ekonomické recepty krátké. Když jde do tuhého, musí jít stranou i tradiční nevraživosti.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
