Robert Schuster: Gerhard Schröder, Putinův nejlepší člověk
Když skládal ruský prezident Vladimir Putin před několika dny slavnostní přísahu, která odstartovala jeho čtvrtý mandát, vyvolala v Německu jedna scéna obzvlášť velké pozdvižení.
Mezi hrstkou vyvolených, k nimž posléze Putin přistoupil a podal jim ruku, byl i bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Tímto gestem ho novopečený ruský prezident poctil hned po pravoslavném patriarchovi Moskvy a celé Rusi Kirillovi a dokonce ještě před staronovým premiérem Dmitrijem Medveděvem. Při inauguraci stáli všichni tři v první řadě.
Vyznamenání pro Schrödera? Pomohl privatizovat Škodovku, vazby na Rusko nehrají roli, tvrdí Jindrák
Rychlobruslařka Martina Sáblíková, písničkář Jaromír Nohavica nebo vídeňský starosta Michael Häupl by měli v sobotu večer na Pražském hradě dostat státní vyznamenání. Na seznamu potenciálních laureátů je podle informací serveru Aktuálně.cz také bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Od toho se přitom distancovala i německá politická scéna. Přijal místo ve správní radě ruské státní společnost Rosněft, přímo napojené na prezidenta Vladimira Putina.
V Putinově dramaturgii, v níž není místo pro náhody a naopak všechno bývá pečlivě zinscenováno, sehrál někdejší německý sociálnědemokratický kancléř roli fíkového listu, který měl dodat Putinově režimu z pohledu demokratického Západu legitimitu.
A to všechno v situaci, kdy se téměř souběžně s inaugurací konaly na mnoha místech Ruska protivládní demonstrace, proti nimž tvrdě zasáhla policie a jiné bezpečnostní složky. Koneckonců Schröder o Putinovi nejednou prohlásil, že je „čistokrevným demokratem“.
Přítomnost bývalého kancléře kritizovali hlavně politici německých křesťanských demokratů, liberálů a Zelených. Naopak pochopení či dokonce podporu mu vyjádřily tradičně proruské strany, jako postkomunistická Levice či protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD).
Ruský lobbista Schröder
A Schröderova vlastní strana, německá sociální demokracie? Ta pro jistotu mlčela, tak jako často v minulých letech, když šlo o obchodní aktivity jejího posledního kancléře ve prospěch korporací blízkých Kremlu.
Adam Černý: Po deseti letech oceněný kancléř Schröder
Tvrdit v postkomunistických zemích, že se cosi dá naplánovat, ba dokonce i s úspěchem vykonat, mnohdy narazí na námitku, že něco takového je po zkušenostech se státním dirigismem někdejšího socialistické ekonomiky zhola marné. Ve Spolkové republice se tento týden vzpomínal projev, kterým sociálně demokratický kancléř Gerhard Schröder před deseti lety ohlásil Agendu 2010, nejzásadnější reformu německého sociálního státu v poválečných letech. Dnes úspěšnost tohoto plánu takřka nikdo nezpochybňuje, u jeho zrodu se však kmotřičky svářily jako trhovkyně.
Schröder se stal, jak známo, krátce po odchodu z aktivní politiky lobbistou ruského koncernu Gazprom prosazujícího budování plynovodu Nord Stream. Ten přivádí plyn z Ruska přímo do Německa, čímž obchází do té doby běžně tranzitní trasy přes Polsko a Ukrajinu.
Schröderovo angažmá v ruských službách se objevilo tak krátce po ukončení jeho politické kariéry, že si leckdo musel položit otázku, jak dlouho předtím kancléř něco takového plánoval a zdali například tomu také nepřizpůsoboval politiku jím vedené vlády.
Od září loňského roku stojí Schröder v čele dozorčí rady dalšího ruského státního kolosu, firmy Rosněft. Zpráva o tom se objevila krátce poté, co se bývalý kancléř aktivně zapojil do volební kampaně tehdejšího sociálnědemokratického lídra Martina Schulze. Výsledkem ale bylo, že exkancléř následně strhl veškerou pozornost na sebe a Schulzovi zbyly pouze oči pro pláč. Nejenom, že si ho nikdo nevšímal, ale jeho straně to navíc ještě uškodilo.
SPD nasadila v kampani těžkou váhu - Gerharda Schrödera
Německá volební kampaň dospěla do finiše a jednotlivé strany zuřivě hledají v rukávech poslední esa. Sociální demokraté sáhli po osvědčené jistotě - někdejším kancléři Gerhardu Schröderovi. Dnešní představitel ruské plynárenské společnosti Gazprom se tento týden vydal pomoct svým stranickým kolegům do nejlidnatější spolkové země Severního Porýní-Vestfálska.
Z pohledu Moskvy dává lanaření německých politiků smysl. Mohou totiž rozhodujícím způsobem ovlivnit další platnost ekonomických sankcí, které uvalila Evropská unie na Rusko po anexi Krymu. A především pak i budoucí energetickou politiku Společenství, čili do jaké míry budou nebo nebudou úspěšné snahy oprostit se ze závislosti na Rusku.
Dobře to ilustruje spor o stavbu dalšího plynovodu na dně Baltu s názvem Nord Stream 2, který se zdál být již hotovou věcí. Dokud se ovšem do toho nevložila německá kancléřka Angela Merkelová a neprohlásila, že u projektu srovnatelného rozsahu je třeba mít na paměti i jeho politický význam.
Pro Rusy to neznamená nic jiného, než že musejí jejich nejlepšího lobbistu Schrödera posílat zase častěji do německých televizí, aby svým spoluobčanům vysvětloval, jak moc je důležité vést s Moskvou dialog, že unijní sankce škodí oběma stranám a že je naopak třeba podporovat společné ekonomické projekty, jež přeci mohou být ku prospěchu všem.
To jsou mimochodem názory, které stále častěji zaznívají z nejvyšších míst i ve střední a východní Evropě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
