Robert Schuster: Co znamená zmodrání německého východu?

Modřina, která tak vznikla, se ale jen tak neztratí, a to doslova. Stranickým symbolem vítězné protimigrační Alternativy pro Německo (AfD) je totiž modrá barva a právě ta přemalovala politickou mapu Saska a Durynska.

Čtěte také

Petr Fischer: Na německé cestě demokratického rasismu

Pokud by šlo o to najít hlavního poraženého obou zemských voleb, jsou to především strany současné celostátní koalice kancléře Olafa Scholze. Jeho sociální demokraté se sice do obou parlamentů těsně dostali, Zelení však skončili před jeho branami v Durynsku, liberálové dokonce ztroskotali v obou spolkových zemích. V součtu dostaly strany spolkové koalice dohromady méně hlasů než AfD.

Nespokojenost s vládou

Naplno tak pocítily nespokojenost s jejich dosavadní politikou – ať už to byl přechod k zelené ekonomice, odklon od vytápění fosilními palivy, nebo kulturně-etické otázky typu částečné legalizace konopí či snazší změny pohlaví: Nic z toho nemá ve východním Německu většinové zastání.

Čtěte také

Petr Fischer: Protestní cunami – už i východní Německo na prvním místě

Pokud se k tomu navíc přičte podpora Scholzovy koalice pro válčící Ukrajinu a negativní dopady migrační politiky, nemusela se Alternativa pro Německo příliš namáhat – úspěch jí spadl do klína v podstatě sám. Stačilo, když ukazovala prstem na Berlín.

To zabralo hlavně v Durynsku, kde občanům zjevně nevadilo, že tamní lídr Alternativy Björn Höcke je popotahovaný u soudů kvůli dřívějším vyjádřením, kdy si vypomáhal se slogany z dob nacismu. Volby vyhrál přesto.

A jak to tak vypadá, bude tamní AfD natolik silná, že i když nebude ve vládě, bude moct blokovat významná rozhodnutí zemského sněmu, například volbu členů ústavního soudu.

Před velkou zkoušku soudržnosti postaví úspěch AfD i ostatní strany v Durynsku. Jak se k ní budou chovat? Budou s ní parciálně spolupracovat a podporovat její návrhy, pokud jim budou připadat správné? A co bude s nepsaným pravidlem, že nejsilnější frakce obsadí pozici předsedy zemského sněmu? Nebylo by žádným velkým překvapením, pokud by se v daném regionu brzy volilo znovu.

V Sasku vyhrál stávající premiér 

V Sasku je naproti tomu situace o něco přehlednější. Podle všeho tam jen velmi těsně vyhrála strana dosavadního křesťanskodemokratického premiéra Michaela Kretschmera. Už podruhé po roce 2019 se mu osvědčila osobní kampaň postavená na mnoha setkáních s občany.

Čtěte také

Pro Scholze jsou volby katastrofou, stín železné opony dál rozděluje Německo, popisuje novinář

Zlí jazykové tvrdí, že Kretschmer podal v uplynulých měsících snad každému ze svých krajanů ruku a upekl mu klobásu. I jemu bylo vyčítáno, že se neobešel bez prvků populismu. Třeba, když soustavně kritizoval Scholzovu vládu za pokračující dodávky zbraní na Ukrajinu.

To je mimochodem asi hlavní poznatek voleb v Sasku a Durynsku: Jestliže se v minulosti hodně řešily místní problémy, například nedostatečné pokrytí vysokorychlostním internetem, letos se kampaň v obou spolkových zemích nesla na první pohled překvapivě v duchu „války a míru“.

Čtěte také

Robert Schuster: Volby ve východním Německu odhalí, jak moc tam jsou populisté skutečně silní

A to přesto, že v tomhle ohledu nemají německé regiony žádnou rozhodovací pravomoc. Ale východní Němce to zjevně trápí, a také proto hlasovali výrazně pro novou stranu postkomunistky Sahry Wagenknechtové.

Scholzova vláda se může utěšovat tím, že v Sasku a Durynsku mohlo dohromady hlasovat jen okolo šesti milionu voličů, tedy pouhá desetina všech, kteří budou za rok rozhodovat v celostátních volbách.

Robert Schuster|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Není samozřejmě vyloučeno, že do té doby se začne Německu ekonomicky dařit, podaří se dostat pod kontrolu ilegální migraci a že nečekaně pozitivní vývoj nabere i dění na ukrajinské frontě, což pak všechno dohromady přispěje ke zlepšení nálady ve společnosti.

Moc pravděpodobné to ale není. I proto, že první věc, co Scholzova koalice v reakci na špatné výsledky učinila, je, že se zase začala veřejně hádat.

Autor je publicista