Robert Schuster: Co znamená zmodrání německého východu?
Když někdo do něčeho silně narazí, má to kromě bolesti obvykle za následek i bouli nebo modřinu. Obojí po nějaké době většinou přejde, takže po zranění nezůstane ani památka. K něčemu podobnému by se daly v přeneseném slova smyslu přirovnat i výsledky voleb ve dvou východoněmeckých spolkových zemích Sasku a Durynsku: Z pohledu hlavních německých politických stran totiž skončily bolestivým nárazem.
Modřina, která tak vznikla, se ale jen tak neztratí, a to doslova. Stranickým symbolem vítězné protimigrační Alternativy pro Německo (AfD) je totiž modrá barva a právě ta přemalovala politickou mapu Saska a Durynska.
Čtěte také
Pokud by šlo o to najít hlavního poraženého obou zemských voleb, jsou to především strany současné celostátní koalice kancléře Olafa Scholze. Jeho sociální demokraté se sice do obou parlamentů těsně dostali, Zelení však skončili před jeho branami v Durynsku, liberálové dokonce ztroskotali v obou spolkových zemích. V součtu dostaly strany spolkové koalice dohromady méně hlasů než AfD.
Nespokojenost s vládou
Naplno tak pocítily nespokojenost s jejich dosavadní politikou – ať už to byl přechod k zelené ekonomice, odklon od vytápění fosilními palivy, nebo kulturně-etické otázky typu částečné legalizace konopí či snazší změny pohlaví: Nic z toho nemá ve východním Německu většinové zastání.
Čtěte také
Pokud se k tomu navíc přičte podpora Scholzovy koalice pro válčící Ukrajinu a negativní dopady migrační politiky, nemusela se Alternativa pro Německo příliš namáhat – úspěch jí spadl do klína v podstatě sám. Stačilo, když ukazovala prstem na Berlín.
To zabralo hlavně v Durynsku, kde občanům zjevně nevadilo, že tamní lídr Alternativy Björn Höcke je popotahovaný u soudů kvůli dřívějším vyjádřením, kdy si vypomáhal se slogany z dob nacismu. Volby vyhrál přesto.
A jak to tak vypadá, bude tamní AfD natolik silná, že i když nebude ve vládě, bude moct blokovat významná rozhodnutí zemského sněmu, například volbu členů ústavního soudu.
Před velkou zkoušku soudržnosti postaví úspěch AfD i ostatní strany v Durynsku. Jak se k ní budou chovat? Budou s ní parciálně spolupracovat a podporovat její návrhy, pokud jim budou připadat správné? A co bude s nepsaným pravidlem, že nejsilnější frakce obsadí pozici předsedy zemského sněmu? Nebylo by žádným velkým překvapením, pokud by se v daném regionu brzy volilo znovu.
V Sasku vyhrál stávající premiér
V Sasku je naproti tomu situace o něco přehlednější. Podle všeho tam jen velmi těsně vyhrála strana dosavadního křesťanskodemokratického premiéra Michaela Kretschmera. Už podruhé po roce 2019 se mu osvědčila osobní kampaň postavená na mnoha setkáních s občany.
Čtěte také
Zlí jazykové tvrdí, že Kretschmer podal v uplynulých měsících snad každému ze svých krajanů ruku a upekl mu klobásu. I jemu bylo vyčítáno, že se neobešel bez prvků populismu. Třeba, když soustavně kritizoval Scholzovu vládu za pokračující dodávky zbraní na Ukrajinu.
To je mimochodem asi hlavní poznatek voleb v Sasku a Durynsku: Jestliže se v minulosti hodně řešily místní problémy, například nedostatečné pokrytí vysokorychlostním internetem, letos se kampaň v obou spolkových zemích nesla na první pohled překvapivě v duchu „války a míru“.
Čtěte také
A to přesto, že v tomhle ohledu nemají německé regiony žádnou rozhodovací pravomoc. Ale východní Němce to zjevně trápí, a také proto hlasovali výrazně pro novou stranu postkomunistky Sahry Wagenknechtové.
Scholzova vláda se může utěšovat tím, že v Sasku a Durynsku mohlo dohromady hlasovat jen okolo šesti milionu voličů, tedy pouhá desetina všech, kteří budou za rok rozhodovat v celostátních volbách.
Není samozřejmě vyloučeno, že do té doby se začne Německu ekonomicky dařit, podaří se dostat pod kontrolu ilegální migraci a že nečekaně pozitivní vývoj nabere i dění na ukrajinské frontě, což pak všechno dohromady přispěje ke zlepšení nálady ve společnosti.
Moc pravděpodobné to ale není. I proto, že první věc, co Scholzova koalice v reakci na špatné výsledky učinila, je, že se zase začala veřejně hádat.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
