Rezignace nebo realismus?

Ostatně než volebními výhledy se nyní média raději zabývají všelijakými pohledy na aktuální stav jednotlivých stran. Kupříkladu páteční Lidové noviny si všímají toho, že se na parlamentní půdě ocitli občanští demokraté vůči ostatním v patrné defenzivě, což deník dokládá tím, že z více než sta poslaneckých návrhů, které právě putují sněmovními výbory a tak podobně, pochází pouhá desítka z dílny ODS. A i ty se většinou týkají spíš vedlejších otázek, jakou je třeba zákaz billboardů u dálnic. Zatím,co zákonodárci ČSSD sami připravili zákonných předloh víc než dvacet a na dalších se podílejí s jinými parlamentními stranami. A jde o silná témata související se státními financemi. A také komunisté podali víc návrhů než ODS, až do jara hlavní vládní strana. S tím, co bylo právě řečeno, by cosi jako momentální rezignace občanských demokratů samozřejmě mohla mít přímou souvislost. Po pádu vlády, nadto uprostřed evropského předsednictví, a nakonec také po hrátkách s předčasnými volbami, se ODS opravdu stala ve sněmovně málo viditelná. U předsedy Topolánka je to vlastně doslovné, když se vzdal - ně zcela nepochopitelně - poslaneckého mandátu s tím, že do voleb dosluhující dolní komora mu připadá jako jakési nadbytečné kolbiště.

A onu rezignaci na sněmovní aktivitu předáci ODS sami potvrzují: ČSSD, komunisté, lidovci a pár odpadlíků podle nich disponují už delší dobu většinou, takže bojovat s ní nestojí za to a do voleb se navíc budou konat jen dvě řádné schůze. Voličům tím tedy říkají: abychom mohli brzdit rozjetý schodek a vůbec činit funkční opatření v krizovém období, musí se nejprve změnit poměr sil, což může nastat pouze po volbách. Zda to občané ovšem akceptují, není vůbec jisté. A mohou si také říkat, že ona jakási neoficiální Paroubkova většina je přece také dost křehká. ČSSD kupříkladu čerstvě opustil poslanec Dimitrov, který se hlásí do Zemanovy Strany práv občanů a už řekl, že kupříkladu sociálními demokraty prosazované třinácté důchody nepodpoří. Někteří lidovci jakoby se zase permanentně rozmýšleli, kde jim kyne lepší perspektiva. A třeba někdejší zelená poslankyně Zubová, jejíž přimknutí se k ČSSD má po té, co ji nechal na holičkách sponzor, značné trhliny. Jak se zákonodárkyně bude v příštích měsících ve sněmovně chovat, nelze napevno odhadovat.

To ovšem nemusí mnoho znamenat a takřečená "koalice šrotovného" jak spolupráci levice s lidovci říká místopředseda ODS Langer, zůstane nadále v mírné převaze. Někteří voliči by ale přesto asi uvítali, kdyby se pravice předem nevzdávala, přesto že by její úsilí nemělo výsledky.

Ale možná naopak sympatizanti pravice situaci chápou, realismus si s rezignací nepletou a spoléhají, že se na jaře najde dost voličů, pro které je v dopadech krize otázka nutnosti utahovat opasky zásadní. A kteří uvítají například i nové plány premiéra Fischera na výrazné škrty. Ke kterým by ovšem nakonec musela chtěj nechtěj aspoň zčásti přistoupit i případně vítězná levice. Neboť by to po ní mimo jiné nekompromisně žádala Evropská komise. Nynější snížená aktivita ODS rozhodně nemusí hrát v květnu zásadnější roli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .