Respekt k papeži

4. duben 2005

Smrt Jana Pavla II. patří k okamžikům, kdy je ohlédnutí za životem významného člověka současně ohlédnutím za dobou, ve které působil. Panuje obecná shoda, že zesnulý papež byl mimořádnou osobností, která ovlivnila svět.

V komentářích je oceňován jako bojovník proti diktaturám, obhájce lidských práv, zastánce chudých a odpůrce zla, násilí a válek. Od svých předchůdců se Jan Pavel II. nepřehlédnutelně lišil v tom, že si vedle přízně katolíků na celém světě získal i respekt nevěřících a představitelů jiných náboženství. Iránský prezident Mohammad Chatámi ho včera označil za "obránce pravdy, spravedlnosti a míru". Odchodu "muže míru, který se zasazoval o usmíření mezi národy" litoval izraelský premiér Ariel Šaron a současně palestinský prezident Mahmúd Abbás, podle kterého papež věnoval svůj život obraně spravedlnosti a míru pro všechny. Ke kondolenci Abbáse se připojilo i radikální palestinské hnutí Hamas.

Respekt k zesnulému papeži, který nežehnal použití síly a odmítal války jako řešení konfliktů, vyjádřili také všichni představitelé velmocí, kteří k prosazení své politiky sílu používají. Tento paradox možná vysvětluje postřeh jednoho včerejšího francouzského nedělníku, že Jan Pavel II. skoncoval se statusem Vatikánu jakožto komplice mocných. Nadto se tento papež jako první omluvil za násilí, které bylo v minulosti pácháno ve jménu církve. Nikoho nenapadlo polemizovat s papežovým přesvědčením, že zlo nelze porazit zlem a že válkou nelze dojít k míru. Každý cítil, že toto přesvědčení není projevem jeho slabosti, ale že je inspirováno hlubokou vírou. Jan Pavel II. podle jednoho komentáře usmířil náboženské se světským a víru s politikou. Jak se mu to podařilo? Prostě uvěřil svému šéfovi, že to je možné.

autor: iho
Spustit audio