Renty

23. říjen 2003

Problémem, jak se postarat o exprezidenty, se již poslanci zabývali. Napoprvé to nedopadlo, ale třeba se politici shodnou nyní. Když ne, zkusí to někdy příště. Podobně se pravidelně vracejí k otázce referenda či k registrovanému partnerství, opakovaně je řeč o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti anebo se takto na pokračování řeší legalizace prostituce, aby mohla být regulována. Odhadnout, kdy se řešení problému podaří poslancům korunovat jeho vyřešením, je tak trochu loterie, ale vzpomeňme, že ani centrální bance neprošlo zrušení desetníků napoprvé.

Vládní návrh směrem k exprezidentům nyní zní na sto tisíc měsíčně, aby měl dotyčný na asistenta a kancelář. Navíc by měl mít služební auto. Souběžně je ovšem na stole návrh jednoho ze senátorů, aby stát vyplácel rentu i bývalým premiérům, neboť jsou mnohdy vystaveni většímu tlaku než prezident. Má-li být ovšem důvodem k rentě tlak, pak nelze přehlédnout, že tlaku je i kvůli politikům vystaven kdekdo. Zákonodárci by měli vysvětlit, zda míní rentu uzákonit s tím, že exprezidenti či expremiéři potřebují peníze k práci, anebo zda má být renta odměnou.

V prvním případě by k rentě asi měla být přiložena pracovní smlouva, ve druhém by měli posoudit, zda adept renty vlasti prospěl či uškodil. Jestliže pak politik během své kariéry zastane více ústavních funkcí, mají se mu renty sčítat? Otázek je zkrátka požehnaně a neškodilo by, kdyby se k nim vyjádřili potenciální rentiéři. Co když o rentu ani nemají zájem a cítí se dostatečně odměněni čestnými doktoráty? Je také zvláštní, že politici diskutují o rentách pro politiky a vůbec je nenapadne zvážit, zda by neměli pamatovat rentou například na Karla Poborského. Včera byl pod obrovským tlakem.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu