Rekviem pro planetu točit nechceme. Vždycky potřebujeme nějakou naději, tvrdí režisér Lom

Snímek ukazuje důsledky klimatické změny na život na Kapverdských ostrovech, boj obyvatel s živly i zápas živočichů o přežití v rychle se měnícím prostředí.

„Když jsme film začali stříhat, stříhač se nás ptal: Chcete, aby to bylo rekviem pro planetu?“ směje se Lom. „Řekli jsme, že ne. Jestli budeme v takovém pesimismu, tak filmy vůbec dělat nechceme. Vždycky potřebujeme vytvořit nějakou naději.“

Čtěte také

Závisíme na přírodě. Řešit jen průmysl dovede kvalitu našich životů a zdraví do pekel, říká vědkyně

Víru mu při natáčení přinesli obyvatelé i dobrovolníci, kteří se neúnavně snaží o nápravu. Inspirací byla i síla přírodních scenérií a protagonistů jednotlivých příběhů, z nichž se dokument skládá.

„Hledali jsme příběhy, které byly nějak symbolické, které ukazovaly, jaká je naše globální situace. Například ženy, které berou písek na výrobu betonu, ale pláž už zmizela, takže ho musí brát z moře. To je naše situace, že si ničíme půdu pod nohama,“ popisuje Lom. „Nebo sledujeme pastýře, jak pase kozy v poušti. Je to banální příběh, ale nejdůležitější a krásná na tom je ta péče, kterou jim věnuje.“

Zodpovědnost k předkům i budoucnosti

O propojení člověka s přírodou pojednával i předchozí film Já jsem řekou, řeka je mnou prezentovaný na festivalu Jeden svět v loňském roce. Představuje boj maorských obyvatel Nového Zélandu o efektivnější ochranu řeky a jejího okolí, a to prostřednictvím uznání jejích práv v podobě, jaká čerpá člověk.

„Řeka je pro ně posvátná a myslí si, že je jejich nejstarší předek. Říkají, že jsou strážci přírody, ne jenom konzumenti. Maorský vůdce to vysvětluje tak, že jsme z 65 procent voda, takže není žádný rozdíl mezi námi a přírodou – jsme spolu propojení,“ vysvětluje Lom. „To znamená, že jejich pohled je také časově jiný – máme zodpovědnost k předkům a taky do budoucnosti.“

Čtěte také

Když řekám přiznáme jejich práva, přestanou být jen tichými oběťmi. Lidé z iniciativy Osoba Odra bojují za uznání práv znečišťované řeky

Důvodem, proč se začal zaměřovat na environmentální témata, je, že podle Loma nespravedlnost k přírodě logicky navazuje na předchozí filmy, které mapovaly bezpráví lidské. Postoje k protagonistům navíc inspirují jeho i diváky v tom, jak se k přírodě můžeme chovat etičtěji a více s respektem.

Právní ochrana novozélandské řeky navíc nastolila pozitivní precedens i pro další státy, jak mohou v ochraně svého ekosystému pokračovat.

„Je to inspirace pro jeden případ v Evropě – ve Španělsku teď máme první ekosystém, který má tato práva. To bude náš příští film,“ avizuje. „Podobné uznání si dokážu představit všude. Advokáti práv přírody říkají: představte si, jaké to bylo, když ženy neměly právo – lidé se na svět koukali úplně jinak, takže ta transformace je možná.“

Emotivní práce

Navzdory současné slibné kariéře dokumentaristy Petr Lom svou profesní dráhu začínal na akademické půdě. Je absolventem politologie na Harvardu, politickou filozofii ale opustil a stal se filmařem.

„Vždycky jsem byl nejlepší student ve třídě a najednou ta dráha pokračovala. Udělal jsem si doktorát a potom jsem byl profesor, aniž bych o tom moc přemýšlel,“ rekapituluje Lom. „Ale být profesionální akademik je úplně něco jiného. Musíte psát knížky a nudné práce, které nikdo nečte, je to jenom pro tvoji kariéru – a to se mi vůbec nelíbilo. Ale dělat filmy, to je emotivní práce!“

Čtěte také

iROZHLAS

Moje slovo proti mému. Mezinárodní soutěž Jednoho světa vyhrála konverzace terapeuta, lidí a jejich hlasů

Začínal fotoreportážemi, během cesty do Afghánistánu ale zjistil, že novinařina není práce pro něj – nechce mapovat aktuální události, ale lidské příběhy v kontextu světa a dějin.

„Když jsem psal svou tezi o skepticismu, byl jsem ještě mladý a naivní. Myslel jsem si, že mi filozofie může odpovědět na duševní otázky, jak mám žít svůj život,“ uzavírá Lom. „Teď bych se ptal spíš globálně: jak se můžeme organizovat a žít spolu, abychom planetu nezničili?“

Jak náročná byla pro jeho rodinu emigrace? Kde lze v současném světě najít naději? A mohla by svou právní ochranu získat i třeba Vltava nebo Labe? Poslechněte si celý rozhovor. Moderuje Světlana Witowská.