Reformy - zapomenuté sliby

Jejím cílem bylo zastavení zadlužování a postupné ozdravení veřejných financí, které by mimo jiné umožnilo zavést v dohledné době v České republice společnou měnu Evropské unie euro. Proto vláda po volbách pracovala na první etapě reformy veřejných financí. Po mnoha slibech nenásledovaly příliš razantní činy. Takže v ekonomických kruzích zavládly rozpaky. Odborníci sice hovořili o tom, že je potřeba vládu za snahu pochválit.

Zároveň dodávali, že jsou to pouze nesmělé krůčky, po kterých musí následovat rázná akce. Ministr financí jim přizvukoval. Tvrdil, že se připravuje druhá fáze, která bude mimo jiné zahrnovat důchodovou reformu, zásadní změny ve zdravotnictví a rozsáhlé škrty na straně výdajů. V podobném duchu se nesly názory Mezinárodního měnového fondu. Ten sice ocenil Špidlův tým za vykročení na reformní cestu, ale zároveň dodal, cituji - "návrh je prvním krokem na cestě, která si vyžádá dlouhodobé úsilí a značné ekonomické a politické oběti."

Právě obava ze ztráty bodů u voličů vedla koalici ke změkčení první fáze reformy. A zdá se, že podobné důvody se podepisují pod fakt, že kabinet v posledních měsících o pokračování reformy prakticky nemluví. Důvodem jsou patrně hned troje volby, které se letos konají. A vzhledem k nízkým volebním preferencím sociální demokracie, ale i zbývajících koaličních partnerů, se Špidlovu kabinetu momentálně o razantní reformě nechce ani hovořit. Takže nejviditelnějším výsledkem pokračování reformy v letošním roce jsou změny sazeb daní z přidané hodnoty a růst spotřebních daní. Navíc se ekonomové shodují, že nejde ani tak o reformu financí, jako spíše o snahu naplnit státní pokladnu dalšími penězi.

I když se kabinet občas pokouší přiškrtit výdaje státního rozpočtu, příliš se mu to nedaří. Jedním z největších břemen jsou důchody. Vzhledem k demografickému vývoji populace, bude stát muset na penze vydávat čím dál tím víc peněz. A vše nasvědčuje tomu, že brzy nebude mít kde brát. Přitom vládní koalice se zatím shodla pouze na obecných frázích. Konkrétně by podle ní měl být důchodový systém výkonnější, spravedlivější a finančně udržitelný. Lze si těžko představit vládu, která by se snažila o něco jiného. Lze rovněž očekávat, že takto obecně formulovaný záměr musela přijmout opozice. Veškerá shoda však asi skončí na těchto proklamacích.

Když se zabrousí do konkrétností, dají se očekávat rozpory. Asi poněkud jiné představy o výkonnosti, spravedlnosti a finanční udržitelnosti mají občanští demokraté, komunisté, nebo sociální demokraté. Proto bude velmi obtížně nalézt pro všechny přijatelný kompromis. Pokud nechtějí politici ignorovat vývoj věkového složení populace, musí se shodnout alespoň na tom, že současný stav je dlouhodobě neudržitelný. To je samozřejmě nepostačující minimum. Dál se však v nejbližší době podle všeho politici nedostanou. Svědčí o tom například vyjádření premiéra Špidly. Ten připustil, že ke shodě napříč politickým spektrem vůbec nemusí dojít a že by to znamenalo odsunutí reformy na další volební období.

Přitom už dnes je zřejmé, že čím déle se bude s důchodovou reformou otálet, tím nákladnější pro kapsy daňových poplatníků nakonec bude. Totéž se dá tvrdit prakticky o všech dalších reformních krocích. Současná vláda si toho musí být vědoma. Zároveň však nemá odvahu riskovat další propad přízně u voličů. Tím spíš, že letos jsou na pořadu hned troje volby a příští rok už budou strany intenzivně přemýšlet o úspěchu ve volbách do poslanecké sněmovny. Rok před jejich konáním se určitě vláda nepustí do razantní ekonomické reformy. Takže Špidlův kabinet je ve složité situaci.

Pokud by vůbec neutlumil státní výdaje, rostly by dluhy veřejných financí astronomickým tempem. Zároveň však potřebuje další peníze, aby si šplhnul u voličů. Takže reforma bude podle všeho odložena na příští volební období.