Reforma českého soudnictví

V doprovodu předsedy vlády Topolánka promluvil o třech hlavních bodech, na nichž by rád postavil svůj dlouhodobý plán, a konkretizoval tak úvahy, které se postupně vynořovaly a opět mizely od počátku jeho ministrování. Na rozdíl od ministra Tomáše Julínka, který voličům spolu se svým týmem připravil bohatě ilustrovaný Návod na použití českého zdravotnictví po reformě, jsme se od vládního advokáta spravedlnosti zatím přílišných podrobností nedočkali. Jedno je však jisté již dnes: žádná reforma v pravém slova smyslu se nechystá. Pokud se však podaří dokončit započatou práci, za několik let bychom se mohli dočkat výrazného zefektivnění práce soudů a posílení principu právní jistoty. Dejme proto změnám šanci.

Paradoxně největší překážkou na cestě změn jsou zatím samotní soudci. Většina z třítisícového soudcovského stavu kroky ministra podporuje, ale v poslední době se často objevují signály, že tomu tak ve všech případech nemusí být. Příkladem je zářijové vystoupení předsedy Městského soudu v Praze Jana Sváčka, který ministra přímo obvinil z nedostatečného zajištění finančních prostředků pro bezproblémový chod instituce. Další kritika Jiřího Pospíšila se opírala o jeho údajně nedostatečnou komunikaci se soudy a nepřizvání partnerů k diskuzi. Ve světle racionálních a zahraniční justicí prověřených kroků vpřed, které podporuje i stínová ministryně spravedlnosti za ČSSD Marie Benešová, se podobná vyjádření zdají být pouze zástupnou a účelovou argumentací.

Prvním ze zmíněných pilířů reformy má být elektronizace justice. Výsledky zkušebního provozu, který probíhal od léta, naplnily očekávání a vláda již schválila uvolnění 615 milionů na dokončení projektu v následujících letech. V komunikaci s veřejností by se základem měly stát internetové portály pod názvy ePodatelna a InfoSoud. Elektronická podatelna umožní soudům efektivnější přijímání, ověřování a zpracování podání. Uživatelé budou vedeni v jednotlivých krocích, a jednodušší podání tak zvládnou vyřídit i bez pomoci advokátů. Odpadne také několikanásobné vyplňování stejných dat, protože systém bude propojen se stávajícími soudními rejstříky.

Portál InfoSoud naproti tomu zpřístupní informace o průběhu řízení před soudem. Účastníci si díky tomu příslušné údaje odkudkoli snadno vyhledají a soudům odpadne část náročné komunikační agendy. Pochybnosti vyvolává pro obě aplikace společná forma autorizace prostřednictvím elektronického podpisu. Největší problém vidím v tom, že si stále ještě nezískal dostatečnou důvěru a veřejnosti o něm chybějí informace podobně jako o systému protiraketové obrany. Státní orgány však i v tomto případě jakékoli riziko vylučují a zkušenosti ze zahraničí dokládají, že není třeba mít obavy. Ani cena 190 korun za roční certifikát pro ověření podpisu již není pro většinu lidí překážkou.

Pomyslným zvršením procesu elektronizace by měl být v roce 2009 kompletní elektronický spis. Po jeho zavedení je také možné očekávat nejvýraznější zjednodušení agendy a snížení nákladů. Spis bude dostupný prostřednictvím informačního systému jakémukoliv oprávněnému úřadu v České republice a díky tomu s ním bude možné pracovat na více místech současně. Odpadne také náročná přeprava často velmi objemných balíků papíru a eliminuje se riziko, že by se část spisu ať již záměrně nebo nedopatřením ztratila. Ministr uvažuje i o tom, že v civilních a obchodních sporech by se následně nemusely dělat písemné zápisy z ústních jednání a do spisu by se jednoduše zařadila jejich zvuková nahrávka.

Další z řady novinek, které s elektronizací rovněž částečně souvisejí, je zavedení povinné doručovací adresy. Lidé budou mít napříště odpovědnost za svoji poštu a pokud si ji do deseti dnů nevyzvednou, uplatní se fikce doručení. Řízení, která se dnes kvůli odmítání pošty protahují o celé měsíce, se tak výrazně urychlí. Zákon však počítá i s případy, kdy by takové opatření bylo nepřiměřeně tvrdé a za splnění určitých podmínek dovolí omluvu. U firem se agenda díky povinné datové schránce zjednoduší ještě výrazněji. Od ledna 2009 bude schránku na portálu eGovernment provozovat ministerstvo vnitra. Poslouží jako jednotný kontaktní bod pro komunikaci s orgány veřejné správy a kromě firem a živnostníků si ji budou moci dobrovolně zřídit i nepodnikající fyzické osoby. Konečně poslední prezentovanou technickou novinkou bude elektronický platební rozkaz. Ten existuje v papírové podobě již dnes, ale hlavní překážku rychlého vyřízení nesporného případu, totiž možnost podání odporu žalovanou stranou, bohužel počítačový systém odstranit nemůže.

Druhým a neméně důležitým pilířem reformy je dokončení přípravy a přijetí nových zákonů i výrazné zněny těch stávajících. Obrovský vnitřní dluh, který dlouhodobě znesnadňuje uplatňování spravedlnosti, má česká justice u nejdůležitějších kodexů, které platí už od 60. let a v důsledku rozsáhlých novelizací jsou často nepružné a celkovým pojetím neodpovídají současným potřebám společnosti. Ačkoli se nový občanský zákoník, občanský soudní řád, trestní zákon i trestní řád připravují již řadu let, stále se je nedaří dotáhnout do konce a neustálými novelizacemi se nutná změna jen oddaluje. Nejblíže přijetí je zatím asi trestní řád, ale i když se podaří uhasit jeden požár, budou se objevovat nové a nové.

Třetí a poslední pilíř počítá s reorganizací práce soudů a posílením významu mimosoudního vyrovnání. České soudy jsou zavaleny množstvím případů z minula a přestože je u nás nejvíce soudců v poměru k počtu obyvatel v EU, nedaří se zkrátit délku řízení. Soudci by proto podle ministra měli do budoucna pouze rozhodovat v meritorních věcech a papírování za ně obstarají z hlediska mzdových nákladů levnější soudní úředníci. Představa ministerstva, že za průměrný plat soudce, který v současnosti činí 83 tisíc korun, si soud najme tři až čtyři úředníky s vysokoškolským vzděláním, je však přinejmenším úsměvná.

Logičtější a uskutečnitelné mi připadá omezení doby, na kterou budou jmenováni předsedové a místopředsedové soudů, a rozšíření kárných senátů, které ukládají soudcům tresty za porušení povinností při výkonu povolání. Do budoucna by v nich měli zasednout i zástupci jiných právnických povolání a to se pochopitelně příliš nezamlouvá samotným soudcům, jimž se tak ještě více oddaluje přání zřídit si vlastní samosprávu a vymanit se ze závislosti na ministerstvu. Co bych chtěl v tomto bodě pochválit, je zamýšlené posílení apelačního principu odvolání, které přinutí soudce na vyšším stupni rozhodnout a v rozumné době ukončit řízení. Snad na to všechno bude navržený rozpočet ministerstva v objemu 22 miliard korun stačit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .