Ředitel „pasťáku“: Měl jsem tu kluka, který vraždil a měl další puzení. Ale měl i nárok na vycházku

Kdo jsou vaši svěřenci a co je do vašeho ústavu přivedlo?

Náš ústav má poměrně široké spektrum. Jsme pouze chlapecký ústav, nejsme koedukovaný, ale máme tu děti od ústavní výchovy až po extrémní poruchy chování. Takže máme děti s ochrannou výchovou a pak tam máme kapacitu na dvanáct míst pro děti s extrémní poruchami chování, které třeba spáchaly i ty nejzávažnější trestné činy.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Jsme odkladiště dětí, se kterými si nikdo neví rady.‘ Česko čelí krizi ústavní výchovy dětí

Souhlasíte s tím, že ústavní výchova je v krizi? Není to přehnané označení?

Ne, já s tím naprosto souhlasím. A jsem rád, že se o tom tématu i díky vám začíná mluvit.

Jak se to projevuje na chodu vašeho zařízení? Můžete to ilustrovat na nějakých příkladech pro posluchače?

Samozřejmě můžu. Jedna z těch krizí – skládá se to z řady nějakých dílků – je legislativní. Když si představíte, že chlapec, který se v jiném zařízení pokusil v pátek zabít dvě vychovatelky, byl odsouzen za pokus o dvojnásobnou vraždu, má ale v sobotu nárok na vycházku. To přeci každý pochopí, že není normální.

Čtěte také

iROZHLAS

Děti, které chtějí být sériovými vrahy. Výchovné ústavy nemají jak pracovat s extrémními případy

To znamená, že by se tedy měly změnit zákony?

Také. Legislativa je nutný základ, který se musí co nejrychleji změnit.

A to je skutečně případ, který jste řešili?

Případů tam mám celou řadu. Měl jsem tam třeba chlapce, který měl za sebou dokonanou vraždu, nedokonanou vraždu, znali jsme výsledky falometrie, znali jsme výsledky testosteronu. Ten chlapec měl puzení, chtěl zabíjet, přesto měl nárok na vycházku.

Dostávali jsme se do konfliktu s tím, že jsme mu vycházku odmítli dát, ale jsme stále v rozporu se zákonem. Každý normální člověk přece pochopí, že takový chlapec nám nemůže běhat po republice.

Spolupráce ministerstev

Legislativa je tedy hlavním problémem. Co dalšího? Trápí vás třeba nedostatek odborného personálu nebo peněz?

To s tím samozřejmě taky souvisí. Nejenom odborného, ale nedostatek jakéhokoliv personálu. Je těžké sehnat kvalitního člověka, pedagogického pracovníka, který kromě toho, že musí mít speciální pedagogiku, musí projít i psychologickým vyšetřením.

Čtěte také

iROZHLAS

Když je rodina největším nebezpečím. ‚Dítě opravíme jako v autoservisu, co ale rodiče?‘ ptají se ústavy

Peněz dostane v podstatě jako kdekoliv jinde na škole třeba učitel nebo vychovatel. Nějaké výrazné navýšení tam určitě není. To je určitě jeden z problémů.

Nemluvě o tom, že řada kolegů končí, protože už to v podstatě nedávají. Vidí, že se snaží, ale jejich práce jim připadá marná.

Jsou napadání, jsou kolikrát osočováni jak od rodičů, od klientů. Pak jsou na ně kolikrát dávána trestní oznámení od dětí, které jsou v podstatě pod vlivem drog, ale spustí to kolotoč vyšetřování. Je to velmi nepříjemné.

Spolupráce resortů

Kdybychom tedy probrali konkrétní kroky, jak by to měla podle vás příslušná ministerstva řešit? Připomeňme, že ústavní výchova spadá pod několik resortů, ať už ministerstvo práce a sociálních věcí, tak ministerstvo školství a ministerstvo spravedlnosti. Máte pro ně nějaká doporučení?

Institucionální výchova spadá pod ministerstvo školství obecně, ale musí spoupracovat s ministerstvem spravedlnosti, práce a sociálních věcí, ministerstvem zdravotnictví... Bez toho, že spolu tato ministerstva budou opravdu úzce spolupracovat, nemáme šanci, abychom něco změnili.

Jednáte s nimi, vede se odborná debata?

Musím říct, že teď už se odborná debata skutečně začala vést. Doufám, že to k něčemu bude.

Čtěte také

iROZHLAS

Výchovné ústavy musí obcházet zákon. Nedostatek personálu je tikající bomba, upozorňují právníci

Rozumím, že to nejde ze dne na den a lusknutím prstu se nezmění zákony, že nám nezačnou poskytovat, řekněme, multidisciplinární tým na zavolání. Že pokud tam máme opravdu náročného složitého klienta, tak že okamžitě nepřijede někdo z ministerstva nebo ze zdravotnictví, z psychiatrické nemocnice.

Rozumím, že spolupráce s OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí, pozn. red.) se také bude postupně vyvíjet. Byť tam spolupráce už je, ale potřebujeme trošku jinou.

Musí se změnit i nahlížení soudců, jak s těmito dětmi pracovat. Určitě to nebude ze dne na den, ale situace je v současné době opravdu neudržitelná. Ale teď se vede odborná debata.