Řecká finanční tragédie se přenesla do ulic
„Nehodláme platit za Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond!“ a „Evropský lide, povstaň!“ To byla dvě z hesel, která nabídli řečtí protestující evropským spoluobčanům jako odpověď na nabídku Unie a fondu, že Řecku výhodně půjčí bezprecedentních 110 miliard euro, aby se osvobodilo od nutnosti půjčovat si za vysoké úroky jinde. Člověk by skoro řekl, že tyto scény psal spíše komik Aristofanes než tragik Aischylos. Málo co totiž ilustrovalo rozdíl mezi očekáváními obou stran společného jednacího stolu lépe, než tato paradoxní reakce Řeků na zoufalou situaci jejich země a snahu evropských partnerů jim pomoci.
Jinými slovy, středa znamenala v Řecku naprosté ochromení, protože odbory vyzvaly Řeky ke stávce proti úsporným opatřením, ke kterým se vláda zavázala, aby splnila podmínky pro získání této pomoci, a které by stejně musela udělat, aby mohla sanovat veřejné rozpočty. Výsledkem by neměl být nedejbože rozpočet přebytkový, cílem je zatím jen snížit gigantický schodek na schodek velmi velký. Dopady těchto kroků na hlavu průměrného Řeka jsou ale samozřejmě bolestivé – do důchodu se nebude chodit v třiapadesáti, nýbrž sedmašedesáti; daně a ceny vzrostou; a platů bude ročně jen dvanáct. Zmizí také příplatky k důchodům, a zůstanou jen k těm malým, tedy důchodům do 2500 euro. Problém řecké ekonomiky je, že chráněna eurem mohla v posledních letech nafouknout nejen platy a důchody, ale i ceny, a rázné omezení příjmů obyvatel bude znamenat propad životní úrovně, ale i šok z rychlé změny. Řekové se totiž až dosud nepovažovali za chudý národ, ačkoli výkon jejich hospodářství tomu naprosto neodpovídal. Šok bude ještě větší až se ukáže, že pod tíhou těchto opatření se domácí produkt Řecka ještě dále propadne.
Athény a Soluň tak viděly desetitisícové demonstrace a mohutné policejní kordony, které se snažily bránit lidem v proniknutí k aténskému parlamentu. Vzduchem létaly kapsle se slzným plynem i kameny a popelnice. Noviny nevycházely, stávkovali dokonce i zaměstnanci televizí a rozhlasů. Zavřeny jsou školy, letiště i železniční stanice, a dokonce zčásti i státní nemocnice ale i soukromé banky. Kromě zaměstnanců státu totiž stávkují i pracovníci privátních firem. Všichni jsou přesvědčeni, že vláda může ušetřit jinde než právě na nich, a mnozí se domnívají, že za katastrofální stav státních financí může někdo jiný než jejich vlastní stát a mnohaletý tlak občanů na zvyšování vládních výdajů a jejich projídání. Výsledek je už nyní tragický, protože při dnešních protestech umírali lidé.
Právě dnešek je ale dnem, kdy se o vládním plánu na úspory jednalo v parlamentu a ve čtvrtek se o něm bude hlasovat – předpokládá se, že balík opatření bude schválen, protože socialisté mají většinu 160 z tří set křesel. I podle těchto opatření vzroste řecký státní dluh ze současných 108 procent ročního HDP během tří let na téměř sto padesát, a poté bude státní kasa vynakládat čtvrtinu ročního rozpočtu na splácení tohoto dluhu.
Optimističtější hlasy tvrdí, že demonstrace jsou sice velmi divoké a všeobecná nálada velmi špatná, ale celkově nejde o všeobecný odpor proti krokům, které vláda dělá, a v následujících letech bude muset dále dělat. To může znamenat, že Řekové svůj helénsky tragický osud přece jen přijali. Chtějí však také vidět, že někdo za tragédii politicky nebo i jinak zaplatí, protože mají pocit, že chybné kroky jsou důsledkem zkorumpované politiky, která veřejné prostředky používala pro nákup spojenců a volebních hlasů. Mají také dojem, že vláda se snaží nejvíce zatížit chudé Řeky, a žádají, aby platili především ti nejbohatší.
Řecko bude i nadále pod velmi přísným dohledem nejen finančních institucí, ale i států, které si samy budou muset utáhnout opasky, aby nyní Řecku půjčily. Tím samozřejmě pomáhají i přežití představy, že Evropa funguje jako solidární celek, a že každá země se může dočkat podpory, i když v případě řeckých problémů je cena opravdu krvavá, a nikdo si nemůže být jistý, že je to konečná suma. Otazník visí nad hlasováním o pomoci Řecku v některých národních parlamentech, protože hluboko do kapsy má každý, a občané i chudších zemí se ptají, proč by měli zpětně podporovat mnohaleté řecké pohodlí.
Směnná hodnota eura tak klesá a celý svět tak vyjadřuje pochyby nad tím, že se podaří Řecko zachránit jakožto člena euro-zóny, a nebo že z toho Evropa vyjde nepošramocená. Šéf mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn a německá kancléřka Angela Merkelová dnes nezávisle na sobě varovali před finanční nákazou, kterou by mohli po Řecku ochořet další rozpočtově nedisciplinovaní členové euroklubu, jako je Portugalsko nebo Španělsko. Na jejich záchranu už by totiž Německo a Francie nemuseli mít prostředky. Představitel Mezinárodního měnového fundu Strauss-Kahn ovšem namítá, že Portugalsko už začalo zavádět přísná opatření, a tedy by se řecké infekci mohlo k úlevě všech vyhnout. A vzhledem k tomu, že Angela Merkelová si proti velké části jiných Evropanů vymohla účast Mezinárodního měnového fondu, bude mít Berlín jako hlavní financiér záchrany Řecka lepší kontrolu nad tím, jak Athény plní své domácí národohospodářské úkoly.
Domácí úlohou řecké vlády je ze všeho nejdříve uklidnit veřejnost, přesvědčit jí, aby se vrátila do práce, - a poté proti odporu nespokojené společnosti prosadit nutná opatření, ke kterým se zítra v parlamentu zaváže. Dnešní divoké scény v ulicích Atén a Soluně ukazují, že to nebude jednoduché.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.