Ratifikace pokračuje. Češi mohou počkat
Když v říjnu loňského roku, za portugalského předsednictví Evropské unii přijaly politické reprezentace všech dvaceti sedmi členských států takřečenou "lisabonskou smlouvu", která má rozšířit kompetence a zvýšit jakousi "akceschopnost" Unie v příštích letech, připojil svůj podpis pod tento dokument český premiér Mirek Topolánek.
Ačkoliv bylo jasné, že zákonodárci jeho ODS budou mít k textu výhrady. Což se potvrdilo, když smlouvu dali posoudit Ústavnímu soudu, zda nejde o kolizi s českou ústavou. I kdyby nakrásně existovala šance, že dokument může oběma komorami parlamentu projít, občanští demokraté by řekli, že je třeba čekat na výsledek zkoumání. A po irském odmítnutí smlouvy v referendu se z jejich tábory ihned zvedly hlasy, že ratifikační proces je mrtev a není o čem se bavit. Nejvíc byl samozřejmě slyšet čestný předseda ODS, prezident Václav Klaus. Ale i Topolánek hovořil o konci schvalování, přestože zdaleka ne tak ostře, neboť tušil, že věc nebude tak jednoduchá. Smlouva byla schválená osmnácti parlamenty a to přece jen nelze pominout. Zvlášť když ve většině zbývajících členských zemích je reálná šance, aby smlouva rovněž uspěla, což by byl jakýsi výchozí bod k rozvažování jak ji uvést v život.
Pokud si evropští politikové dělají hlavu z českého postoje, jde vlastně o ODS. O ostatní strany s tím jak se módně říká, "nemají problém". ČSSD vidí v jednotné Evropě větší šance k prosazování určitých levicových principů. A čeští komunisté jsou za unií už jen proto, že je podle nich protiváhou nemilovaných USA. Strana lidová drží linii se svými evropskými družkami, které považují Unii dávno za přínos. A unionistická je - také jako její evropské partnerky - strana Zelených. Takže, jak už bylo řečeno,. Jde o pár hlasů ODS navíc v senátu. Který se ovšem bude na podzim z třetiny obměňovat a uvidí se teprve, zda si v něm občanští demokraté udrží majoritu.
Ale, jak už bylo řečeno, teď je stejně na řadě Ústavní soud. Pokud rozhodne, že lisabonská smlouva neodporuje českému právnímu řádu, pak by měli zákonodárci ODS problém jak další odmítání vysvětlit. Jistě by se jim nechtělo stát se samostatnou brzdou unie, proto se jim zamlouval výsledek irského referenda. Také poměrně opatrný Topolánek, který má už tak dost jiných problémů uvnitř strany a ve vládní koalici asi doufal, že evropští státníci uznají krach smlouvy a bude moci věc smést se stolu bez kolizí. Před bruselskou schůzkou to dával jasně najevo. Ale rokování přineslo zcela opačný výsledek. Ratifikace bude pokračovat, časem se uvidí co dál a pouze český parlament dostal výjimku - do onoho verdiktu ústavních soudců. Což je kompromisem, který nás ale dál ponechává v pozici státu s nejasnou odpovědí, na který tudíž bude vyvíjen zcela jistě tlak. Topolánek uznal, že proces běží, že on smlouvu vloni podepsal a to platí. Aby Česká republika totiž na ratifikaci rezignovala, musela by nejprve lisabonský podpis zrušit a to by byl krok dost nezvyklý. Český premiér v pátek také dodal, že přece on s lisabonskou smlouvou spojil svou politickou kariéru, neboť se za ni postavil i když je v ní prý spousta věcí, s nimiž bytostně nesouhlasí. Oproti tomu, co říkal předevčírem je to značně jiné vyjádření. Ze kterého ale ještě nelze nic vyvozovat.
Zdálo by se, že nyní dost oslabená ODS by mohla na domácím hřišti schválení smlouvy takříkajíc vyměnit za udržení moci a tedy také za to, že příští rok bude nejsilnějším vládním subjektem země unii předsedající. To opakovaně nabízí šéf opozice Paroubek, který ovšem klade zároveň další podmínky, na něž ale občanští demokraté nemíní přistoupit - například úplné zrušení zdravotnických reforem a samozřejmě také odmítnutí protiraketového radaru.
Topolánek má nejspíš pravdu, když říká, že prvého ledna 2009 lisabonská smlouva platit nebude. Ale Evropa zároveň bude chtít, aby se záhy po nálezu ústavního soudu, očekávaného někdy v říjnu, český parlament vyjádřil, rozhodně do konce roku. Vicepremiér Alexandr Vondra, který má evropské záležitosti ve své agendě, ovšem diplomaticky upozorňuje, že pokud bude v říjnu hotova ústavní analýza, nějaké řešení se může prý rýsovat až ke konci roku. Mohli bychom dodat - bude po volbách jak senátních, tak krajských, v případě neúspěchu se možná cosi stane u lidovců a na mimořádném volebním sjezdu může zásadně změnit směr Strana zelených. A tak dále. Jinými slovy - není vůbec jasné, jak bude před koncem roku místní scéna vlastně vypadat a zda bude ještě lisabonská smlouva nějakým zásadním politickým problémem. Kterým totiž ve skutečnosti až tak docela stejně není. V dané chvíli jsou tu zcela jiné otázky, jejichž řešení těžko předvídat.
A nezapomeňme, že nejhlasitějším tuzemským euroskeptikem je prezident, který ovšem do exekutivního rozhodování nemůže zasáhnout. Jeho názory jistě stále mají váhu, ale kupříkladu jím preferovanou velkou koalici se sociálními demokraty předloni ODS odmítla dost pevně.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.