Řasy ohrožují havajské tuleně

K endemickým zvířatům Havaje, která se nevyskytují nikde jinde, patří kriticky ohrožený tuleň havajský (Monachus schauinslandi). Na temeni hlavy má extrémně krátkou srst, která připomíná mnišskou tonzuru a která inspirovala anglický název monk seal. Mnichy tito tuleni vzdáleně připomínají i tím, že na rozdíl od většiny jiných druhů žijí samotářsky. Spolu s (rovněž kriticky ohroženým) tuleněm středomořským (Monachus monachus) je tuleň havajský jedním ze dvou žijících druhů rodu „mniších tuleňů“ Monachus. Třetí druh, tuleň karibský (Monachus tropicalis), byl naposledy spatřen v roce 1952 a v roce 2008 byl oficiálně prohlášen za vyhynulého. Příčinou byl vliv člověka. Vyhynutí hrozí i tuleňům z Havaje, ale hlavním nebezpečím zřejmě tentokrát není člověk.

Už v roce 1978 padlo podezřeční na jed ciguatoxin, který produkují mořské řasy obrněnky (Dinoflagellata) a který byl nalezen v tělech dvou z 50 uhynulých tuleňů. Ciguatoxin prostupuje celým potravním řetězcem: obrněnky, žijící blízko korálových útesů, slouží jako potrava malým rybám, které jsou zase optravou těch velkých. V nich se ciguatoxin hromadí a u lidí může vyvolat vážné otravy. Příznaky, které se objevují za pár hodin po snědení kontaminované ryby, zahrnují nevolnost, paralýzu svalů a poruchy srdeční činnosti. Člověk, který je přežije, pak ještě několik měsíců trpí nervovými poruchami.

Výskyt tuleně havajského|foto:Chermudy/ IUCN Red List

Detekce ciguatoxinu byla v dřívějších dobách obtížná a nedá se spolehlivě říci, jestli má jed na svědomí onu padesátku mrtvých tuleňů havajských. V roce 2006 však vznikl citlivější laboratorní test. Vědcům z NOAA nyní umožnil zhodnotit stupeň ohrožení, jaké ciguatoxin představuje pro tuleně havajské. Naneštěstí se ukázalo, že ciguatoxin může být jednou z hlavních příčin úbytku tuleňů, jejichž populace se každým rokem zmenší o 4 %. Stopy působení ciguatoxinu vědci objevili v mozcích, játrech i svalech uhynulých zvířat. Detekovatelnou hladinu ciguatoxinu také našli v krevních vzorcích 19 % zdravých tuleňů. Množství jedu v krvi bylo dost vysoké na to, aby zahubilo laboratorního potkana.

Jestli má ciguatoxin na svědomí uhynulé tuleně, není jisté. Je však evidentní, že havajští tuleni jsou vystaveni vysokým dávkám jedu. Studie také přinesla první důkaz o tom, že ciguatoxin z ryb se přenáší na mořské savce. Pro záchranu havajských tuleňů je to špatná zpráva. Dnes zbývá 1100 až 1200 jedinců, které ohrožuje nadměrný výlov ryb, kterými se živí, nemoci i zaplétání do rybářských sítí. Z hlediska ciguatoxinu může být problematická nízká genetická diverzita, která snižuje odolnost a která je důsledkem intenzivního lovu tuleňů během 19. století.

Logo|foto:Český rozhlas

Environmental Science & Technology