Rakušan: Vládní koalice nemá ráda otevřenou debatu, ale neprojednání žaloby na prezidenta by bylo na pováženou

Poslanecká sněmovna
Poslanecká sněmovna

Ústavní žaloba na prezidenta Miloše Zemana po schválení Senátem míří do Sněmovny. Poslanci mají na rozhodnutí tři měsíce, s ohledem na rozložení sil se ale předpokládá, že potřebnou třípětinovou většinu návrh nezíská.

„Hlavně se pokusíme o to, aby se žaloba během 90 dnů vůbec projednala,“ říká předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan. Vedení hnutí už svým šesti poslancům doporučilo žalobu podpořit.

Neprojednání návrhu Sněmovnou znamená jeho automatické zamítnutí. „U jiných témat se už občas ukázalo, že vládní koalice nemá ráda otevřenou debatu – mnohokrát to nazývali ztrátou času a exhibicí opozice. Pokud by takto přistoupili k tak vážnému tématu, jakým je ústavní žaloba, bylo by to na pováženou,“ míní Rakušan.

Prezident vůbec nemusí ministra jmenovat, pokud k tomu uvede důvody, míní ústavní právník Gerloch

Aleš Gerloch, právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy

Spor o ministra kultury nevyřešila ani středeční schůzka premiéra Andreje Babiše (ANO) s prezidentem Milošem Zemanem. Ten plánuje ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD) odvolat k 31. červenci a o jmenování jeho nástupce podle premiéra plánuje rozhodnout v polovině srpna. Poškozuje prezidentovo chování politickou kulturu, nebo dokonce ústavu?

Návrh ústavní žaloby, kterou schválil Senát, prezidentovi vytýká osm případů jednání, od nečinnosti v případě jmenování či odvolání členů vlády po vystupování v rozporu s oficiální zahraniční politikou ČR.

Nemělo by ale větší šanci na úspěch žalovat prezidenta jen kvůli jeho nečinnosti při odvolávání a jmenování ministra kultury? Předseda ČSSD Jan Hamáček se nechal slyšet, že takový návrh by jeho strana podpořila.

„Skutečně by větší naději měla a já to i v interní diskuzi prosazoval. Nicméně rozhodovali senátoři a jejich konsenzus byl takový, že půjdou do víceskutkové žaloby,“ připouští Rakušan, dodává ale, že všech osm skutků je na hraně či za hranou ústavnosti.

Pokud máme pocit, že se prezident pohybuje mimo ústavní rámec, tak ten pokus musí přijít. Jinak by se prezidentovi dalo volné pole působnosti. Reakce byla nutná, je to symbolický krok a vztyčený ukazováček horní komory – prezident by se měl držet toho, co mu ukládá ústava.
Vít Rakušan

Není to žaloba, ale politický dokument

Naproti tomu místopředseda sněmovního Ústavně právního výboru Stanislav Grospič (KSČM) se nedomnívá, že by prezident ve sporu o ministra kultury překročil ústavu, a ani jeden z návrhů by nepodpořil.

„Zeman se nechová jinak než předchozí prezidenti Klaus nebo Havel. Leckdy se pohybuje na ostří ústavnosti, ale těžko mu lze vytknout nečinnost nebo porušování ústavy,“ upozorňuje.

Myslím, že se nejedná o ústavní stížnost jako takovou, ale o politický dokument.
Stanislav Grospič

Prezidentovo otálení přitom kritizoval i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Vím, že je nečinný... A ta nečinnost není v souladu s ústavním pořádkem,“ prohlásil ve věci odvolání ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD).

Právě fakt, že ústava neukládá v této věci prezidentovi žádnou lhůtu, čímž argumentuje Zeman, podle Rychetského znamená, že hlava státu nemá prostor pro úvahy a má tuto povinnost splnit bez zbytečného odkladu. 

„Za předpokladu, že by ta žaloba mohla skončit u Ústavního soudu, by se měl zdržet jakýchkoli komentářů. On by měl být nezávislý člověk, který věc bude posuzovat z pohledu předsedy Ústavního soudu,“ reaguje Grospič.

Poslanecký klub komunistů se prý ale bude návrhem teprve zabývat a poté se definitivně rozhodne. „K žalobě, jak je napsána a zformulována, mám spoustu výhrad. A to pomíjím ty popsané skutky. Osobně nevidím důvod ji nijak podpořit,“ deklaruje poslanec.

Spustit audio

Související